41 C 258/2020-37 — Okresní soud v Teplicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 4.661 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: [číslo], nacházející se pod adresou [adresa žalované]. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí žaloba společně s výzvou k vyjádření byla doručena dne [datum] postupem uvedeným v ust. § 49 odst. 4 o. s. ř., a to na adresu pro doručování (trvalé bydliště – [ulice a číslo], [obec]) dle ust. § 46b písm. a) o. s. ř.. 5. Žalobkyně souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o poskytování služeb elektřina, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 6.461 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum]. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení ceny upomínky ve výši 100 Kč se splatností [datum]. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení ceny upomínky ve výši 100 Kč se splatností [datum]. Žalovaná z tohoto titulu do okamžiku podání žaloby ničeho neuhradila. 8. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zák č. 458/2000 Sb., energetického zákona, smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníku trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ně dohodnutou cenu, nebo jedná-li se o chráněného zákazníka nebo konečného zákazníka využívajícího dodavatele poslední instance cenu regulovanou. Smlouva o dodávce elektřiny musí obsahovat dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny domácnostem a malým zákazníkům jsou obchodní podmínky, které musí obsahovat podrobnosti k zahájení průběhu a ukončení dodávky elektřiny, k měření spotřeby elektřiny, k vyúčtování a způsobu úhrady a postupu pro řešení sporu. 9. Podle § 2079 odst. 1 OZ se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo tím a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 OZ a násl.. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou neuhrazenou elektřinu právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 OZ ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v platném znění. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno. 12. Odlišně soud posoudil část žaloby týkající se zaplacení částky 200 Kč. 13. Částka 200 Kč představuje smluvní pokutu za 2 písemné upomínky jednotlivého porušení povinností. Tato však nebyla účastníky sjednána ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny, ale povinnost žalované k jejímu zaplacení je zakotvena toliko ve Všeobecných podmínkách poskytování služeb a ceníku. Takovýto způsob sjednání smluvní pokuty soud považuje v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 za neplatný, neboť žalovaná nevyjádřila svůj souhlas s tímto smluvním závazkem (např. podpisem připojeným k některé z listin). Ze shora uvedených důvodů soud žalobu v uvedené části výrokem I. rozsudku zamítl 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.361,24 Kč, přičemž tato částka představuje 91,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,71 % a úspěchu žalované v rozsahu 4,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.661 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 15. Protože žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, soud uložil v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta. 16. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..