11 C 193/2020-83 — Okresní soud v Teplicích

1. Napadeným usnesením okresní soud (dále jen„ soud prvního stupně“) zastavil řízení o zaplacení částky 100 000 Kč (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 19 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a žalobkyni vrátil soudní poplatek z návrhu ve výši 3 000 Kč (výrok III.). 2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč. Dříve, než soud prvního stupně začal ve věci jednat, žalobkyně podáním ze dne 20. 10. 2021 vzala žalobu zpět bez uvedení důvodu a soud prvního stupně proto řízení zastavil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, podle názoru soudu prvního stupně, procesně zavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem ve výši 19 602 Kč, a to za tři úkony právní služby po 5 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání odporu s vyjádřením, vyjádření ve věci samé ze dne 22. 1. 2021), podle § 7 odst. 5 advokátního tarifu, tři režijní paušály po 300 Kč, podle § 13 odst. 1 a odst. 3 (správně odst. 4) advokátního tarifu a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 402 Kč. Zaplacený soudní poplatek vrátil soud prvního stupně žalobkyni v souladu s § 10 odst. 4 zákona o soudních poplatcích. Jelikož byl žalovaný zastoupen advokátem, uložil soud prvního stupně žalobkyni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, a to výhradně proti výroku II., o náhradě nákladů řízení, neboť nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že zavinila zastavení řízení. Žalobkyně vzala podáním ze dne 20. 10. 2021 žalobu zpět a navrhla, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť vycházela z komunikace mezi právními zástupci účastníků, z níž vyplynulo, že žalovaný bude částku splácet po 5 000 Kč měsíčně. Navrhla proto, aby usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. bylo změněno a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k podanému odvolání uvedl, že účastníci jednali o smírném řešení sporu, ale k uzavření dohody nedošlo. Žalovaný nikdy nárok žalobkyně neuznal. Žalobkyně bez uzavření dohody a bez vědomí žalobce (správně žalovaného) vzala žalobu zpět. Upozornil, že soud prvního stupně mu nepřiznal náhradu nákladů za cestovné, když dne 27. 8. 2021 nahlížel do spisu, odvolání ovšem nepodal a tuto náhradu nákladů řízení nepožaduje. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud výrok II. napadeného usnesení potvrdil a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 534 Kč. 5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. a), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a to v rozsahu podaného odvolání (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), které neshledal důvodným. 6. Výroky I. a III. usnesení soudu prvního stupně, na napadeném výroku nezávislými, se odvolací soud nezabýval, proto samostatně nabyly právní moci. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 100 000 Kč. Soud prvního stupně rozhodl elektronickým platebním rozkazem, kterým nároku žalobkyně plně vyhověl, ovšem žalovaný podal odpor, v němž namítal, že není zřejmé, jaký nárok žalovaná částka představuje a měl i výhrady k postoupení pohledávky [právnická osoba] s tím, že předmětný dluh byl velmi pravděpodobně uhrazen právním předchůdcům žalobkyně. Žalobkyně se k podanému odporu vyjádřila a uvedla, že žalovaná částka představuje kapitalizovaný smluvní úrok a pokud jde o postoupení pohledávky, byl o něm žalovaný informován. Na žádost soudu prvního stupně se žalovaný vyjádřil tak, že s argumentací žalobkyně nesouhlasí a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobkyně poté podáním dne 20. 10. 2012 vzala žalobu zpět s tím, že navrhla, aby řízení bylo zastaveno, a aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, přičemž připojila e-mailovou korespondenci, podle níž se JUDr. [jméno] [jméno] dotazuje Mgr. [jméno] [příjmení] na stanovisko žalovaného k celé záležitosti, Mgr. [jméno] [příjmení] následně žádá o sdělení bankovního spojení a variabilního symbolu a JUDr. [jméno] [jméno] reaguje tím, že splátky by činily 5 000 Kč měsíčně a dluh činí 473 058,24 Kč. 8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 9. Zastavuje-li soud řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, přičemž zavinění posuzuje výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku. K závěru, že žalobce nezavinil zastavení řízení z procesního hlediska lze dospět v případě, že žaloba, která byla podána důvodně, byla vzata zpět pro chování žalovaného. Je tomu tak zejména v případě, že žalovaný po zahájení řízení nárok žalobce uspokojil, ačkoli k tomu neměl právní povinnost. Jestliže nejsou důvody pro postup dle § 146 odst. 2 o. s. ř., platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. 10. Vzhledem ke shora uvedenému je odvolací soud zajedno se soudem prvního stupně, že žalobkyně z ryze procesního hlediska zavinila zastavení řízení. Žalobu vzala zpět, aniž uvedla důvod zpětvzetí žaloby a připojila pouze e-mailovou korespondenci mezi právními zástupci účastníků, z níž ovšem neplyne, že by žalovaný uspokojil nárok žalobkyně, nýbrž pouze skutečnost, že účastníci o smírném vyřešení sporu jednali, ovšem k dohodě nedospěli a žalovaný nárok žalobkyně nesplnil. Soud prvního stupně proto nepochybil, když přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, a to ve správné výši 19 602 Kč, ovšem opomněl rozhodnout, že přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit advokátu, který žalovaného zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Z vyložených důvodů odvolací soud věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II., o náhradě nákladů řízení potvrdil s tím, že žalobkyně je povinna přisouzenou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (§ 219 o. s. ř.). 12. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalovaný, proto má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem v celkové výši 3 448,50 Kč, která představuje mimosmluvní odměnu ve výši jedné poloviny z tarifní hodnoty 100 000 Kč, tedy částku 2 550 Kč za jeden úkon právní služby, a to vyjádření k podanému odvolání (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu), náhradu hotových výdajů v paušální výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a odst. 4 advokátního tarifu) a 21% daň z přidané hodnoty ve výši 598,50 Kč, neboť Mgr. [jméno] [příjmení] je jejím plátcem (§ 137odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).