11 C 34/2022-26 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně, jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], se svou žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 10 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 088 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 100 Kč, který měl být splacen nejpozději dnem 27. 3. 2016, přičemž žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. K projednání věci samé soud nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a soud předpokládal, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, když na výzvu soudu ze dne 11. 2. 2022 účastníci ve lhůtě stanovené se nevyjádřili. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento závěr skutkového stavu věci: Na základě prostředků komunikace na dálku byl právním předchůdcem žalobkyně žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 100 Kč formou bezhotovostního převodu, když úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 27. 3. 2016. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti úvěr nevrátil, ani přestože byl o jeho vrácení požádán upomínkou a dále předžalobní upomínkou, která byla odeslána dne 13. 4. 2021. Žalovaný se rovněž ve smlouvě zavázal uhradit věřiteli poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 988 Kč, rovněž splatný v den splatnosti úvěru, celkem dlužná částka proto činí 9 088 Kč, přičemž žalovaný dosud ani částečně dluh neuhradil, soud proto žalobě zcela vyhověl, když žalovaný se ocitl v prodlení v den následujícím po splatnosti úvěru, tedy dnem 28. 3. 2016. Výše úroku z prodlení vyplývá z ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud věc právně posoudil dle ust. § 1756 a násl. o. z. a § 1819 o. z. a podle § 2395 o. z., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v dané věci. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku z návrhu ve výši 400 Kč a v nákladech právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč, tj. 4 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, kvalifikovaná výzva k plnění) dle ust. § 7 bod 4 a. t., 3 RP po 300 Kč, tj. 900 Kč dle § 13 odst. 1, 3 a.t. a 21 % DPH z částky 5 400 Kč, tj. 1 134 Kč Celkem náklady řízení proto činí 6 934 Kč. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.