12 C 228/2022-32 — Okresní soud v Teplicích

Žalobou ze dne 13. 12. 2021 doručenou soudu téhož dne se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 1 518 Kč se zákonnými úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení s tím, že žalovaná dne 2. 7. 2019 použila ke své přepravě veřejný dopravní prostředek žalobkyně, aniž byla schopna se prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu (žalované doručenou dne 4. 11. 2022, souhlas žalobkyně byl již součástí návrhu) souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o přepravní kontrole ze dne 2. 7. 2019 a jeho přílohy zjistil, že žalovaná cestovala dopravním prostředkem žalobkyně na lince [číslo] to bez platného jízdního dokladu. Podle § 37 odst. 1 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády. Pověřená osoba je oprávněna vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (§ 37 odst. 4 písm. a), d) zákona o drahách). Shodně upraveno v § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně byla oprávněna účtovat k jízdnému přirážku ve výši stanovené ve Smluvních přepravních podmínkách, kdy ji účtovala ve výši 1 500 Kč. Dále byla žalovaná povinna uhradit jízdné ve výši 18 Kč stanovené Tarifem. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku žalobkyni řádně a včas, kdy lhůta k splatnosti byla 15 dní ode dne sepsání zápisu, je žalovaná v prodlení se zaplacením částky 1 518 Kč. Soud tedy žalované uložil povinnost žalobkyni zaplatit z této částky úroky z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalované zaplatit žalobkyni dluh včetně nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.