120 C 15/2022-23 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného plnění z vyúčtování [číslo] za dodávku pitné vody a odvod odpadních vod do a z odběrného místa žalovaného na adrese jeho trvalého pobytu shora uvedené v období od [datum] do [datum] (285 m3). 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl plně vyhovět a žalovanému zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, na adrese trvalého bydliště písemnosti nepřebírá, doručeno bylo náhradním způsobem a písemnost byla poté vhozena do označené domovní schránky. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou z listopad 2004 na dobu neurčitou žalobkyně prokázala povinnost žalovaného hradit cenu dodávky pitné vody do odběrného místa a odvodu splaškové vody do kanalizace na shora uvedené adrese, se stanovenou měsíční zálohou 350 Kč. Fakturou č. l. 5 bylo žalobkyní prokázáno řádné vyúčtování spotřeby pitné vody za shora uvedené období, se splatností [datum], byla odečtena uhrazená suma záloh 8 820 Kč, sazba vodného a stočného byla doložena cenovými výměry č. l. 7 a 8. Žalobkyně doložila vypracování předžalobní výzvy č. l. 9, obálkou č. l. 10 i její zaslání na smluvně ujednanou doručovací adresu (a vrácení zpět). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali kupní smlouvu dle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., s opětujícím se plněním na dobu neurčitou, z níž žalobkyně měřenými dodávkami vody řádně plnila, žalovaný však nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda žalovaný neuhradil více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud proto mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu a to včetně požadovaného úroku z prodlení, jehož počátek i sazbu (v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) žalobkyně stanovila korektně. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 008 Kč, a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je i sám žalobce plátcem DPH, přísluší mu tak dále částka 2x 63 Kč, odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké jednorázové plnění, žalovaný již čelí jedné exekuci. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně pětiměsíční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně ještě více. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušným soudním exekutorem (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky může, ale také nemusí, umožňovat), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).