127 C 20/2021-44 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 18. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet smluvních pokut za nevrácení dvou pronajatých technických zařízení (Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno]). K vrácení uvedených zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smluvních vztahů a zaplacení smluvních pokut v případě nesplnění zmíněných povinností se žalovaná zavázala ve Smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] která byla mezi účastnicemi uzavřena dne 9. 9. 2019 Smlouva byla ukončena dne 4. 5. 2020. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, a účastníci se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 9. 9. 2019 uzavřena Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize. Její součástí je také ujednání, podle něhož je žalovaná povinna vrátit do 10 dnů od data ukončení smluv zařízení, která jí byla dočasně poskytnuta za účelem užívání služeb poskytovaných žalované žalobkyní. Pro případ nesplnění těchto povinností žalovanou má žalobkyně podle smluvních ujednání právo vyúčtovat žalované smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého pronajatého koncového zařízení. Smlouva byla ukončena dne 4. 5. 2020, ale žalovaná žalobkyni poskytnutá zařízení nevrátila, přestože byla k tomu, stejně jako k zaplacení smluvních pokut, vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 3. 2. 2021. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2048 a následujících občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní a žalovanou byly pro případ porušení smluvních povinností sjednána smluvní pokuta, žalovaná své smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou porušila, ale požadované smluvní pokuty žalobkyni nezaplatila. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 10 000 Kč odpovídající součtu sjednaných smluvních pokut za nevrácení dvou zařízení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.