13 C 145/2021-43 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 29 964,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 11. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 14. 7. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 29 964,57 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději 14. 11. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitelka poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původní věřitelce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, avšak dluh neuhradil. Původní věřitelka postoupila pohledávku z výše uvedené smlouvy žalobkyni smlouvou ze dne 20. 12. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně předložila soudu k důkazu standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít dne 14. 7. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně, smlouva však není stvrzena podpisem žalovaného. Z platební informace právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaný vybral z účtu dne 14. 7. 2020 částku 5 000 Kč, dne 15. 7. 2020 částku 10 000 Kč, dne 15. 7. 2020 částku 5 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] je veden u [právnická osoba] na žalovaného. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, listiny předložené k důkazu nebyly ze strany žalovaného podepsány, soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný převzal od původního věřitele částku 20 000 Kč, tedy v této výši mu bylo plněno bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle vyhlášky č. 351/2013 Sb. od 6. 4. 2021, tj. ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, ve zbytku pak žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, a to v rozsahu 34 %, v řízení byla zastoupena advokátem, dle ustanovení § 14b zákona č. 177/1996 Sb. činí odměna za 3 úkony právní služby 900 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, včetně 21 % DPH ve výši 252 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. a náhrada za soudní poplatek 1 199 Kč, celkem 2 651 Kč, z toho 34 % činí 901,34 Kč.