13 C 26/2022-20 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 943,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 16. 4. 2021 do 15. 12. 2021 ve výši 39,59 Kč. Tvrdila, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do evidence žalobkyně. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 1. 6. 2014. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti a neuhradil poplatky za televizní přijímač za období březen 2021 do září 2021 ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně proto po žalovaném požadovala i úhradu dlužných poplatků včetně úroků z prodlení za období od 16. 4. 2021 do 15. 12. 2021 celkem ve výši 39,59 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/1215/2012 článek 5 je dána pravomoc českého soudu, kolizním právem je české právo dle ustanovení článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/593/2008. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud vzhledem k výše uvedenému žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 3 úkony právní služby ve výši 600 Kč dle vyhl. č. 177/1996, 3 rež. paušály po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH ve výši 189 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč.