13 C 68/2022-55 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 154,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 851,01 Kč od 30. 9. 2020 do 16. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 890,01 Kč od 17. 10. 2020 do 22. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 022,01 Kč od 23. 12. 2020 do 28. 1. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 154,01 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, částku 2 073,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 073,83 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, částku 5 955,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 955,58 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, částku 2 385,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 2 385,33 Kč od 3. 8. 2021 do zaplacení, částku 12 625,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 625,26 Kč od 6. 8. 2021 do zaplacení a částku 720 Kč. Tvrdila, že jako obchodník s plynem uzavřela dne 9. 3. 2016 se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které dodávala žalované plyn do odběrného místa [adresa žalované], vedeného pod č. [anonymizována dvě slova]. Za období od 10. 1. 2020 do 9. 9. 2020 vystavila žalované fakturu [číslo] ze dne 13. 9. 2020 se splatností dne 29. 9. 2020 na částku 12 851,01 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila vyúčtování pouze zčásti, a to platbou ve výši 1 868 Kč ze dne 28. 1. 2021, platbou ve výši 1 868 Kč ze dne 22. 12. 2020 a platbou ve výši 1 961 Kč ze dne 16. 10. 2020. Žalobkyně proto po žalované požaduje za odběr plynu v uvedeném období částku 7 154 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení. Za období od 29. 10. 2020 do 4. 12. 2020 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] ze dne 20. 12. 2020 se splatností dne 4. 1. 2020 na částku 2 073,83 Kč. Žalovaná ke dni podání žaloby na tuto fakturu neuhradila nic. Dále žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9. 3. 2016 dodávala žalované elektřinu do odběrného místa [adresa žalované], vedeného pod č. [anonymizováno] OPM: [číslo]. Za období od 30. 4. 2020 do 21. 4. 2021 vystavila žalobkyně žalované za dodávky elektřiny fakturu [číslo] ze dne 26. 4. 2021 se splatností dne 10. 5. 2021 na částku 5 955,58 Kč. Toto vyúčtování neuhradila žalovaná ani zčásti. Za období od 22. 4. 2021 do 7. 7. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalované za dodávky elektřiny fakturou [číslo] ze dne 19. 7. 2021 se splatností dne 2. 8. 2021 částku 2 385,33 Kč. Za období od 5. 12. 2020 do 15. 7. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalované za dodávky plynu fakturou [číslo] ze dne 22. 7. 2021 se splatností dne 5. 8. 2021 částku 12 625,26 Kč Ani toto vyúčtování žalovaná neuhradila ani zčásti. Dále žalobkyně po žalované požadovala úhradu poplatku za upomínku ze dne 28. 1. 2021 částku 240 Kč, za upomínku ze dne 10. 3. 2021 částku 240 Kč a za upomínku ze dne 3. 5. 2021 částku 240 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. Z obsahu listinných důkazů, a to ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9. 3. 2016 a žádosti o ukončení smlouvy ze dne 4. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně dodávala žalované v období od 9. 3. 2016 do 1. 4. 2021 elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 5. 10. 2020 a žádosti o ukončení smlouvy ze dne 4. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně dodávala žalované v období od 9. 3. 2016 do 1. 4. 2021 plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Z řádného vyúčtování dodávek elektřiny v období od 30. 4. 2020 do 21. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované nedoplatek ve výši 5 955,58 Kč se splatností dne 10. 5. 2021, za období od 22. 4. 2021 do 7. 7. 2021 nedoplatek ve výši 2 385,33 Kč se splatností dne 2. 8. 2021. Z vyúčtování dodávek plynu za období od 10. 1. 2020 do 9. 9. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované nedoplatek ve výši 12 851,01 Kč se splatností dne 29. 9. 2020, za období od 29. 10. 2020 do 14. 12. 2020 nedoplatek ve výši 2 073,83 Kč se splatností dne 4. 1. 2021. Z upomínek ze dne 28. 1. 2021, 10. 3. 2021 a 3. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné faktury splatné dne 4. 1. 2021, záloh splatných dne 25. 1. 2021, 26. 1. 2021 a 26. 2. 2021, dále vyzvala žalovanou k úhradě dlužných pohledávek splatných za období od 4. 1. 2021 do 26. 4. 2021. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích, dle kterého dodavatel uzavírá s odběratelem na každé odběrné místo písemnou smlouvu, která musí obsahovat cenu a způsob platby za odebranou elektřinu. Dle ustanovení § 49 odst. 1 citovaného zákona měření v přenosové soustavě zajišťuje provozovatel přenosové soustavy a v distribuční soustavě příslušný provozovatel distribuční soustavy. Měřením se zjišťuje množství dodané nebo odebrané nebo jalové elektřiny a jeho časový průběh, dle ustanovení § 49 odst. 8 tohoto zákona má-li oprávněný zákazník pochybnosti o správnosti údajů měření nebo zjistí závadu na měřícím zařízení, má právo nechat je přezkoušet. Nárok na smluvní pokutu vyplývá z Všeobecných smluvních podmínek. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyně prokázala, že mezi ní a žalovanou vznikl právní vztah, na základě kterého dodávala žalované plyn a elektřinu do odběrného místa [adresa žalované]. Dále prokázala, že vyúčtovala žalované částky uvedené v žalobě. Žalovaná netvrdila, tedy ani neprokázala, že vyúčtované částky žalobkyni uhradila, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl včetně příslušenství dluhu ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 3 úkony právní služby ve výši 1 500 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 rež. paušály po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH ve výši 378 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 2 117 Kč, celkem 3 415 Kč.