13 C 93/2022-22 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 17 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 940 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Tvrdila, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil [registrační značka], [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby provozovatel, neměl od 1. 8. 2019 do 2. 5. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo nepojištěno 276 dní. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 65 Kč denně, celkem 17 940 Kč. Splatnost příspěvku nastala dnem 14. 9. 2020. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 1. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel, ve které jej vyzvala k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka] v období od 1. 8. 2019 do 2. 5. 2020 ve výši 17 940 Kč. Z centrálního registru vozidel soud zjistil, že vozidlo [registrační značka] je od 23. 2. 2015 stále vedeno na žalovaného. Dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, 1a) silnici, 2) místní komunikaci, 3) a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, 4) (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Dle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1995 Sb., příspěvek u motorového vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg činí 86 Kč za den. Dle ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodu vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvků a nákladů Kanceláře u soudu. Nárok na úroky z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 1. 8. 2019 do 2. 5. 2020 provozovatelem vozidla [registrační značka]. Žalovaný neprokázal, že v tomto období bylo vozidlo pojištěno pro odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě vyčísleného příspěvku přípisem ze dne 1. 7. 2020. Žalovaný neprokázal, že dlužný příspěvek ve stanovené lhůtě uhradil, dostal se tak do prodlení s úhradou příspěvku ve výši 17 940 Kč dnem 14. 9. 2020. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 3 úkony právní služby ve výši 600 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 rež. paušály po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH ve výši 189 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč.