18 C 245/2022-12 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému s odůvodněním, že žalovaný je nástupem do zaměstnání schopen se živit sám. Žalovaný s žalobou souhlasil a nárok žalobce plně uznal. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud vyzval účastníky k tomu, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud poučil účastníky o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, když výše uvedená výzva soudu jim byla doručena dne [datum], soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání. Z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 10. 2019, č.j. 28 Nc 1030/2019-56 vyplývá, že žalobce se zavázal platit žalovanému od [datum] výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, když žalovaný od roku 2019 nastoupil na střední odborné učiliště v [obec] a žalobce pracoval jako montážník s příjmem okolo 9 500 Kč měsíčně. Z výučního listu a vysvědčení o závěrečné zkoušce je zřejmé, že žalovaný ke dni [datum] dokončil střední odbornou školu. Z pracovní smlouvy vyplývá, že od [datum] vznikl žalovanému pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 923 odst. 1 citovaného zákona změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí o výživném. Na základě provedeného odkazování dospěl soud k závěru, že od poslední soudní úpravy výživného došlo k zásadní změně tím, že žalovaný ukončil přípravu na své budoucí povolání. Vyživovací povinnost rodičů, a tedy i žalobce, zanikla, a proto soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Vzhledem ke skutečnosti, že spotřebované výživné se nevrací, dojde-li ke zrušení výživného za dobu minulou, soud zrušil vyživovací povinnost ke dni [datum] s ohledem na den podání žaloby. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.