18 C 5/2022-49 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úroky z prodlení z titulu náhrady pojistného plnění, které plnila žalobkyně za žalovaného vlastníku poškozeného vozidla zn. Škoda Octavia [registrační značka], sestávající z věcné škody způsobené úmyslně žalovaným. Ze spáchání uvedeného trestného činu poškozování cizí věci byl žalovaný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 7. 2019 č.j. 3 T 76/2019-563. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud vyzval žalobkyni a žalovaného k tomu, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud poučil účastníky o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, když výše uvedená výzva soudu jim byla doručena ve dnech [datum] a [datum], soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání. Z obsahu oznámení škodné události ze dne [datum] a z rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 7. 2019 č.j. 3 T 76/2019-563, bylo zjištěno, že v době od [datum] do [datum] způsobil žalovaný úmyslným rozbitím výplně okna levých předních dveří škodu na vozidle [značka automobilu] [registrační značka] ve výši [částka]. Z obsahu zápisu o poškození vozidla zn. a z fotodokumentace soud zjistil výši věcné škody na vozidle v částce [částka]. Z obsahu oznámení o poskytnutí pojistného plnění vyplývá, že náhradu způsobené škody uhradila poškozenému žalobkyně. Z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, neboť žalovaný svým jednáním poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Dle § 2820 odst. 1 věta první obč. zák. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaný úmyslně rozbil vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] poškozeného držitele, a tím způsobil poškozenému škodu na tomto vozidle, které bylo havarijně pojištěno u žalobkyně. Náhradu způsobené škody ve výši [částka] uhradila žalobkyně držiteli poškozeného vozidla. Na výzvu žalobkyně žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Rozhodnutím soudu byl žalovaný za toto poškození cizí věci odsouzen. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Soud má za prokázané, že žalovaný úmyslně poškodil cizí věc (předmětné vozidlo) a způsobil na majetku poškozeného škodu. Žalobkyni tak vznikla povinnost uhradit poškozenému v plné výši způsobenou škodu, za kterou nese odpovědnost žalovaný. Žalobkyně tudíž požadovala po žalovaném správně náhradu ve výši [částka]. Jelikož žalovaný náhradu žalobkyni nezaplatil, uložil soud žalovanému povinnost k zaplacení této částky podle § 1908 odst. 2 obč. zák., který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Jak vyplývá z výzvy k úhradě, žalovaný se do prodlení se zaplacením dlužné částky dostal dne [datum], tudíž soud žalobci přiznal též úrok z prodlení od prvního dne prodlení podle ust. § 1970 obč. zák. ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu plně úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši [částka] za tři úkony právní pomoci stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení, sepis upomínky a žaloby) po [částka] stanovenými podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Uvedené náklady řízení v celkové výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobkyni přiznaný dluh včetně příslušenství ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.