19 C 139/2022-42 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 27. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 967,38 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 11. 12. 2013 smlouvu o kreditní kartě a kartovém účtu, na základě které tato poskytla žalované úvěr. Konečným datem splatnosti smluvních závazků žalované byl 11. 7. 2016. Žalovaná své závazky nesplnila a dlužná částka představuje jistinu úvěru ve výši 4 967,38 Kč. Pohledávka byla postoupena společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 30. 3. 2017 a následně žalobkyni smlouvou ze dne 1. 5. 2019. Tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Dne 11. 12. 2013 uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná smlouvu o kreditní kartě a kartovém účtu, na jejímž základě banka zřídila žalované kartový účet a umožnila jí čerpat prostřednictvím karty úvěr až do limitu ve výši 5 000 Kč. Ve smlouvě byly sjednány podmínky splácení úvěrového rámce, úročení, náklady úvěru, pojištění a další podmínky trvání a ukončení smlouvy. Tyto podmínky byly následně na základě žádosti žalované dne 6. 2. 2015, dne 23. 9. 2015 a dne 9. 12. 2015 měněny. Dne 31. 7. 2019 oznámila předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] žalované postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] žalobkyni s účinností ke dni 1. 5. 2019. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2935 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by žalovaná na základě smlouvy o kreditní kartě a kartovém účtu uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne 11. 12. 2013, skutečně čerpala finanční prostředky, že následně nedodržela smluvní podmínky, když řádně a včas úvěr nesplácela a dluží tak žalobkyni žalovanou částku. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně čerpání finančních prostředků žalovanou, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení. Soud se dále zabýval zjištěním, zda nárok žalobkyně není možné posoudit z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem ke skutečnosti, že z obsahu spisu nelze dovodit čerpání peněžních prostředků žalovanou, nelze žalobkyni nárok přiznat ani z tohoto důvodu. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve sporu plně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.