20 C 47/2022-42 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení vyúčtování za dodávku elektřiny do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa]. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání, když s jiným postupem žalobkyně nevyslovila souhlas a soud žalobě nemohl bez dalšího vyhovět. Z nařízeného jednání se přesto žalobkyně omluvila, připravila se tak o možnost obdržet poučení o neunesení důkazního břemene ohledně tvrzení sjednání poplatků a smluvní pokuty. Žádost v rámci omluvy z jednání z důvodů ryze ekonomických, kterou se domáhala, aby soud případně jednání odročil a žalobkyni poučil, pokud shledá, že neunáší břemeno tvrzení či dokazování, je zcela zjevně bezpředmětná. Soud nařídil jednání právě proto, aby taková poučení poskytnul, a žalobkyně si nemůže legitimně vynutit, aby soud konal zbytečná jednání a odročoval je. Žalobkyně je právně zastoupena advokátem a sama zavrhla možnost rozhodnutí bez nařízení jednání, nemůže tak očekávat, že soud vyhoví požadavku, který odporuje procesním předpisům. Nadto právní zástupce pominul, že soud již takové poučení poskytl, přinejmenším v implicitní formě, když ji informoval, že předmětem jednání bude problematika rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016. Právní zástupce ostatně k omluvě přiložil další důkazní návrhy (nikoliv ovšem takové, které označil v žalobě, ani takové, kterých by bylo třeba, aby žaloba byla plně úspěšná). 4. Pokud se týká žalovaného, který se nedostavil bez omluvy, platí následující: Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování (k tomu však zřejmě nedošlo, soud na takovou možnou adresu zasílal pouze informativní a podstatně levnější obyčejné psaní a o výsledku doručování tak nemá informace). Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). V tomto řízení je sice v drtivé míře procesně úspěšný navzdory své pasivitě, i tak se však může dostat do situace důvodné exekuce, pokud neuhradí ani ono symbolické plnění dle I. výroku a celková finanční zátěž tak může být opět v řádu tisíců Kč. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně smlouvou č. l. 17 prokázala, že se žalovaný zavázal k odběru elektřiny ve shora uvedeném odběrném místě EAN [číslo] v sazbě [anonymizováno 5 slov]) s výší měsíční zálohy [částka] Smlouva odkazuje na ceník, ceník poplatků a obchodní podmínky a deklaruje, že se s nimi žalovaný seznámil, text je součástí závěrečného odstavce, psaného malým písmem ve 12 řádcích. Ceník ani obchodní podmínky žalobkyně soudu nepředložila a to dokonce ani v doplňujícím podání. Fakturou č. l. 18 se splatností [datum] žalobkyně prokázala, že vyúčtovala [částka], přičemž [částka] tvoří 5 poplatků za 5 upomínek, zasílaných s odstupem několika dnů, zbytek pak cena dodané elektřiny po zohlednění jedné uhrazené zálohy. Fakturou č. l. 20 žalobkyně prokázala vyúčtování smluvní pokuty [částka], neprokázala však sjednání takové povinnosti ke dni [datum]. Ceníkem elektřiny č. l. 39 rovněž neprokázala ujednání smluvní pokuty či poplatků za upomínky. Třemi upomínkami prokázala upomínání a předžalobní výzvu. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 24 a 25) vypracování i zaslání (č. l. 26 a 27) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (na evidenční adresu i sjednanou korespondenční adresu). 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Účastníci platně sjednali závazek odběru elektřiny ve smyslu § 50 energetického zákona č. 458/2000 Sb., na který se podpůrně užijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku. V rozsahu [částka] včetně úroku z prodlení dle § 1970 tamtéž tak mohl soud žalobě vyhovět. Počátek prodlení odpovídá fakturaci a sazba nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě doručen náhradním způsobem a proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (aby mu nevznikla jeho vinou pohledávka v řádu tisíců pro dluh v řádu desítek Kč) přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). 7. Pokud se týká částky [částka] a příslušné části úroku z prodlení, soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť takový poplatek ani smluvní pokuta nebyly sjednány v textu samotné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení odběru či neuhrazení záloh či plnění (což je ve většině odběrních vztahů prakticky jediná podstatná povinnost, pokud nenastane mimořádná situace událost) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, svou povahou blízké smluvní pokutě, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Předepsaná deklarace v adhezní smlouvě, že tak učinil, takovou povinnost nemůže nahradit. [příjmení] [částka] v žádném případě neodpovídá minimálním nákladům na vzorovou upomínku a cenu takové poštovní služby, má zjevně i charakter sankční, případně uhrazovací ve vztahu k nákladům agendy vymáhání, pokud je vymáhání vůbec skutečným účelem zasílání upomínek v rozmezí několika dnů (nota bene v situaci, když žalovaný poskytl telefonický a emailový kontakt). Žalovaný se coby spotřebitel platnosti těchto ustanovení v řízení nedovolal. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Nepodepsaným obchodními podmínkami by tak ani v případě, že by je žalobkyně k žalobě připojila, nebylo prokázáno, že