24 C 175/2022-32 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 11 478,84 Kč s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že žalovanému dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], přičemž za období od 10. 11. 2020 do 18. 1. 2021 vystavila žalovanému fakturu na částku 3 889,78 Kč a za období od 19. 1. 2021 do 9. 6. 2021 vystavila žalovanému fakturu na částku 7 109,06 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž poplatky za upomínky v celkové výši 480 Kč. Žalovaný uvedené částky nezaplatil, přestože byl žalobkyní upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. 4. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 10. 2020 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal odebrat sjednané množství elektřiny a uhradit za dodávku elektřiny dohodnutou platbu a regulovanou cenu za distribuci elektřiny (viz smlouva [číslo] ze dne 15. 10. 2020). Žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] žalovanému za období od 10. 11. 2020 do 18. 1. 2021 částku 3 889,78 Kč, datum splatnosti stanovila na 3. 2. 2021 (viz faktura [číslo]). Žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] žalovanému za období od 19. 1. 2021 do 9. 6. 2021 částku 7 109,06 Kč, datum splatnosti stanovila na 7. 7. 2021 (viz faktura [číslo]). Žalovaný fakturované částky neuhradil, a proto ho žalobkyně vyzvala k úhradě dlužných částek upomínkami ze dne 1. 3. 2021 a ze dne 4. 5. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2022, která byla podána na poště dne 2. 2. 2022 (viz upomínky ze dne 1. 3. 2021, 4. 5. 2021, předžalobní výzvu ze dne 2. 2. 2022, podací arch ze dne 2. 2. 2022). 5. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ustanovení § 1810 an. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), o spotřebitelských smlouvách, § 2048 an. o. z., o smluvní pokutě, a nálezu Ústavního soudu ČR č. j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. 7. Pokud jde o nárok na platby za dodanou elektřinu, žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, žalobkyně žalovanému elektřinu řádně dodala, avšak žalovaný nesplnil svou povinnost, zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu dohodnutou cenu. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 10 998,84 Kč. Žalobkyně má nárok též na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Pokud jde o nárok na smluvní pokuty v celkové výši 480 Kč za zaslání upomínek, postupoval soud v souladu s nálezem Ústavního soudu č. j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, z něhož vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 o. z., přičemž ujednání o smluvní pokutě nebylo sjednáno přímo v samotné smlouvě, ale vyplývalo ze Všeobecných obchodních podmínek, tím byla žalobkyní porušena zásada poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Proto soud žalobu v nároku na smluvní pokutu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 063,73 Kč, přičemž tato částka představuje 91,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 478,84 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.