24 C 181/2022-20 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 215 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 61,16 Kč z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona za období od března 2021 do listopadu 2021 po 135 Kč měsíčně. 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, obsahující doložku dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil. 3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že se žalovaný v červenci 2009 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jako poplatník televizního poplatku za televizní přijímač. Tento poplatek však žalovaný včas a řádně nehradil, když žalobkyni nezaplatil platby za období od března 2021 do listopadu 2021 v celkové výši 1 215 Kč, což soud zjistil z přípisů zaslaných žalobkyní žalovanému dne 3. 12. 2021, prostřednictvím České pošty. Žalovaný žalobkyni ani po písemné výzvě neuhradil ničeho. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o neplacení televizních poplatků žalovaným ve shora uvedených měsících. Žalovaný nedostál své zákonné povinnosti platit televizní poplatky, a proto mu soud uložil výrokem I. rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 215 Kč odpovídající součtu nezaplacených televizních poplatků za uvedené období a požadovanou část zákonného úroku z prodlení ve výši 61,16 Kč. 5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, a tudíž má právo na náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a podáním žaloby ve výši 200 Kč. 6. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 7. K přiznané náhradě nákladů řízení soud blíže uvádí, že neshledal náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem účelně vynaloženými, když v otázce jejího účastenství v občanském soudním řízení je na ni třeba v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3344/12 klást srovnatelné nároky jako na stát a jeho orgány. 8. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. však soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni paušální náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). 9. Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.