24 C 22/2022-27 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2021 domáhala částky 2 617 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnila tím, že žalované dodávala na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 10. 6. 2020 elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], přičemž za období od 13. 7. 2020 do 9. 10. 2020 vyúčtovala žalované částku 1 510 Kč, kterou žalovaná neuhradila. Žalobkyně žalované vyúčtovala poplatek ve výši 200 Kč za upomínku a poplatek za odpojení a připojení ve výši 1 815 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání již v žalobě. Žalovaná se k výzvě soudu dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vyplývají následující skutečnosti. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 10. 6. 2020 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] žalované za dodávku elektřiny v období od 13. 7. 2020 do 9. 10. 2020 částku 1 510 Kč, datum splatnosti stanovila na 30. 10. 2020. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za upomínku ve výši 200 Kč. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za odpojení a za opětovné připojení v celkové výši 1 815 Kč, přičemž poplatek za opětovné připojení ve výši 907 Kč není předmětem žaloby. Dopisem ze dne 1. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši 2 000 Kč s upozorněním, že v případě neuhrazení bude přerušena dodávka elektřiny. Dopisem ze dne 18. 6. 2021, podaným na poště téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek prostřednictvím svého advokáta před podáním žaloby. 6. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 50 odst. 2 energetického zákona a podle § 1810 an. občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, § 2048 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. o smluvní pokutě a nálezu Ústavního soudu ČR č. j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Pokud jde o částku 1 510 Kč, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva na dodávku elektřiny, žalobkyně žalované elektřinu řádně dodala, avšak žalovaná za dodanou energii nezaplatila. Proto soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 1 510 Kč. Žalobkyně má nárok též na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o poplatky v celkové výši 1 107 Kč, které jsou ve své podstatě smluvnímu pokutami, z uvedeného nálezu ústavního soudu vyplývá, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). V daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 obč. zák., přičemž ujednání o smluvní pokutě nebylo sjednáno přímo v samotné smlouvě, ale vyplývalo ze všeobecných obchodních podmínek, tím byla žalobkyní porušena zásada poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Proto soud nárok žalobkyně na smluvní pokuty ve výši 1 107 Kč zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 229,31 Kč, přičemž tato částka představuje 15,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,7 % a úspěchu žalované v rozsahu 42,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 617 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.