24 C 50/2022-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 12. 2021 domáhala částky 20 079 Kč s příslušenstvím po žalované s odůvodněním, že žalované dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], přičemž za období od 30. 12. 2019 do 29. 7. 2020 měla žalovaná zaplatit částku 19 879 Kč. Žalovaná platbu neuhradila. Žalobkyně se dále domáhá poplatků za odeslané upomínky v celkové výši 200 Kč (2x 100 Kč). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřila. 4. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění. Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 12. 12. 2019 uzavřena Smlouva o poskytování služeb elektřina, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Přímo ve smlouvě byl sjednán poplatek ve výši 100 Kč za každou upomínku k zaplacení. Žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] za období od 30. 12. 2019 do 29. 7. 2020 žalované částku 19 879 Kč se splatností dne 16. 8. 2020 (viz faktura ze dne 2. 8. 2020). Žalobkyně vyúčtovala žalované celkem 2 poplatky za upomínky, a to fakturami č. FO9720013661 a č. FO9720024962, avšak neprokázala, že tyto faktury a rovněž upomínky byly žalované odeslány. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 22 114,42 Kč dopisem ze dne 12. 11. 2021, dopis byl podán na poště téhož dne. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ustanovení § 1810 an. občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, § 2048 občanského zákoníku a nálezu Ústavního soudu ČR č. j. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. Protože z předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny a žalobkyně žalované elektřinu dodávala, soud nároku žalobkyně na částku 19 879 Kč vyhověl. 6. V souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku soud uložil žalované zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Pokud jde o nárok žalobkyně na upomínky v celkové výši 200 Kč, žalobkyně neprokázala, zda a kdy byly žalované tyto upomínky odeslány, proto soud nárok zamítl. 8. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k jeho rukám (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 210,88 Kč, přičemž tato částka představuje 98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 99 % a úspěchu žalované v rozsahu 1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 804 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 079 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.