10 C 59/2023-14 — Okresní soud v Teplicích

1. Manželka se svým návrhem podaným Okresnímu soudu v Teplicích dne 16. 2. 2023 domáhala toho, aby soud její manželství rozvedl. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela s manželem manželství dne 13. 2. 2016 před [stát. instituce], z manželství se nenarodily žádné děti, manželství je rozvrácené. 2. Manžel s žalobou souhlasil a připojil se k ní. 3. Z návrhu na rozvod manželství, a z oddacího listu a výslechu manželů soud zjistil, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne 13. 2. 2016 před [stát. instituce]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé spolu nežijí ve společné domácnosti, žijí odděleně od srpna 2021, oba mají již nové partnery a oba se shodují na příčině rozvratu manželství, což byly neshody ohledně financí. 4. Manželka je státní občanka Slovenské republiky. Manžel je státní občan České republiky. Manžel žije v ČR. Manželství bylo uzavřeno v ČR. Poslední společné bydliště manželů bylo v ČR v obvodu zdejšího soudu. Podle ustanovení § 47 odst.1 z.č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS) nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle ustanovení § 49 odst. 1 ZMPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle ustanovení § 50 odst. 1 ZMPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. S ohledem na výše uvedené, kdy manželka je občanka ČR, v současné době oba manželé žijí v ČR, kde je i jejich poslední společné bydliště, posoudil soud, že je jeho příslušnost i pravomoc dána a manželství rozvedl dle českého právního řádu. 5. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 6. Podle ustanovení § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Podle ustanovení § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou v tomto případě splněny zákonné podmínky k rozvodu manželství. Účastníci spolu nežijí v manželském či rodinném společenství a na obnovení manželského společenství nemá ani jeden z nich zájem. Z manželství se nenarodily žádné děti. Příčinu rozvratu manželství spatřuje soud v ochlazení citových vazeb mezi účastníky řízení a v jejich vzájemné neochotě v manželství setrvat a konstruktivně řešit problémy, které dlouhodobé partnerské soužití přináší. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v řízení ve statusových věcech manželských. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu, což v daném případě nebylo splněno.