124 C 17/2022-37 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se žalobou podanou dne 21. 3. 2022 domáhal částky 56 000 Kč po žalovaném. Žalobu odůvodnil tím, že dne 19. 11. 2018 půjčil žalovanému částku 60 000 Kč, na základě smlouvy o půjčce. Ve smlouvě se žalovaný zavázal půjčku splácet od 15. 12. 2018 po částce 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný dosud zaplatil pouze 4 000 Kč, a to dne 15. 5. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Dne 19. 11. 2018 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o zapůjčení peněz, v níž se žalobce jako zapůjčitel zavázal zapůjčit žalovanému jako vydlužiteli částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Termín první splátky byl sjednán na den 15. 12. 2018 Smlouva byla opatřena úředně ověřenými podpisy (viz smlouva ze dne 19. 11. 2018). Žalobce zaslal žalovanému dopis dne 21. 1. 2022 a dne 17. 2. 2022. Na základě hodnocení provedeného důkazu dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19. 11. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se žalobce zavázal zapůjčit žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci tuto částku vrátit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 15. 12. 2018. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen obč. zák.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Právně soud věc posoudil podle citovaného zákonného ustanovení. Smlouva o zápůjčce vyžaduje, aby zapůjčitel vydlužiteli věc přenechal. Teprve přenecháním věci vzniká smlouva o zápůjčce, neboť jde o reálný kontrakt. Bez přenechání věci by smlouva o zápůjčce vůbec nevznikla. V daném případě z uzavřené smlouvy pouze vyplývá závazek žalobce přenechat finanční prostředky ve výši 60 000 Kč a závazek žalovaného zapůjčené prostředky vrátit žalobci ve splátkách. Ze smlouvy však nevyplývá, že k předání peněz skutečně došlo (viz text smlouvy:„ zapůjčitel se podpisem této smlouvy zavazuje zapůjčit vydlužiteli částku ve výši 60 000 Kč“). Bylo tedy povinností žalobce prokázat, že žalovanému skutečně částku 60 000 Kč předal. Žalobce se však soudního jednání, při němž by ho soud mohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jeho procesních povinnostech, nezúčastnil. Soudu tedy nezbylo než žalobu zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když plně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.