17 C 376/2022-48 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se žalobou ze dne 27. 10. 2022 domáhal poskytnutí nemateriální újmy v důsledku nepřiměřené délky [anonymizováno] stíhání ve výši 43 333 Kč a náhrady škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby ve výši 22 506 Kč a cestovného ve výši 7 296 Kč, vše v souvislosti s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Před jednáním ve věci samé vzal žalobce žalobu, pokud se týká zaplacení částky 43 333 Kč, částky 22 506 Kč, částky 7 296 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 993 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, zpět z důvodu částečného plnění žalovaného. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu v souladu s dispozitivním projevem žalobce ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil. Předmětem sporu tak nadále zůstal nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 57 142 Kč od 4. 9. 2022 do 4. 11. 2022. 3. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že úrok z prodlení je důsledkem prodlení dlužníka s plněním peněžitého závazku, má donucovací funkci, ve své podstatě nutí dlužníka k včasné úhradě, nezajistí však již nedobrovolné uhrazení pohledávky dlužníkem. Nejedná se o sankci, ale o náhradu ceny peněz – tedy náhrada za věřitelovu nemožnost jimi ke dni splatnosti disponovat. Právo na úrok z prodlení vzniká věřiteli nezávazně na důvodech, které vedly k nesplnění včasného závazku. Dlužník je povinen zaplatit úrok dnem, kdy nedodržel termín splatnosti, až do úplného zaplacení. 5. V posuzované věci činí úrok z prodlení v zákonné výši z částky 57 142 Kč za období od 4. 9. 2022 (den následující po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku u žalovaného) do 4. 11. 2022 (den, kdy se žalobci dostalo do dispoziční sféry plnění žalovaného v částce 57 142 Kč) částku 1 455,95 Kč, kterou soud žalovanému uložil žalobci zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 6. Za situace, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit mu nemateriální újmu, což lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., i když mu nebyla přiznána plná výše požadovaného plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013), soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce 17 456 Kč. Uvedená částka představuje náhradu nákladů za část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a náhradu za právní zastoupení advokátem, která sestává z odměny za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (ustanovení § 9 odst. 4, písm. a/ advokátního tarifu), 4 režijních paušálů po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) + 21 % DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 7. Výrok o vrácení části zaplaceného soudního poplatku je odůvodněn ustanovením § 10 odst. 3 zák. č. 549/91 Sb., ve znění změn a doplňků. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl v délce 15 dnů dle ustanovení 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.