25 C 109/2023-22 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 040 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná cestovala ve dnech [datum] a [datum] v dopravním prostředku městské hromadné dopravy na lince provozované žalobkyní, přičemž se neprokázala platným jízdním dokladem. Žalované vznikla v obou případech povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a dále přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, celkem tedy částku 3 040 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatila. 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná cestovala ve dnech [datum] a [datum] v prostředku městské hromadné dopravy na linkách provozovaných žalobkyní, přičemž se na výzvu žalobkyní pověřené osoby neprokázala jízdním dokladem. Jízdné činilo částku 20 Kč a přirážka k jízdnému v případě, že se cestující neprokáže platným jízdním dokladem, činila podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně částku 1 500 Kč. Žalovaná jízdné ani přirážku k jízdnému přes výzvu žalobkyně nezaplatila. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 a § 18b odst. 2 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, když žalovaná využila přepravních služeb žalobkyně, na výzvu žalobkyní pověřené osoby se však neprokázala platným jízdním dokladem a vznikla jí tak povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, to vše v celkové výši 3 040 Kč. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, přičemž uložil žalované povinnost k zaplacení částky 3 040 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a má proto právo na plnou náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení žalobkyně činí 600 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.