11 C 84/2024-55 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smluv o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ve výši , částka, s příslušenstvím a č. , tel. číslo, ve výši , částka, s příslušenstvím uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) dne , datum, a dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, když k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, přestože mu písemnosti soudu byly doručeny vyvěšením na úřední desce soudu dne , datum, . Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně tvrdí, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným došlo dne , datum, a , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru přičemž právní předchůdce žalobce provedl před poskytnutím zápůjček peněz s odbornou péčí prozkoumáním schopnosti žalovaného zápůjčky splácet, přičemž vycházel z informací získaných od žalovaného před uzavřením shora uvedených smluv, které byly zaznamenány žalovaným do Zákaznické karty a tyto informace byly ověřeny z dokladů a to zejména pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Před zahájením jednání byl žalobce poučen, že věc lze posoudit po právní stránce jinak a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení, neboť neměl za to, že z předložených listin vyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu podala žalobkyně doplnění žaloby, když vychází z toho, že právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, které uvedl v Zákaznické kartě, tedy s uvedením zaměstnání, svého příjmu z výdělečné činnosti, k informacím o osobních a majetkových poměrech a uvedených výdajů – odhadované měsíční výdaje.4. Z listin označené jako Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, a ze dne , datum, vyplývá, žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí zápůjčky peněz s uvedením svých osobních poměrů, pracovních poměrů s tím, že pracuje jako obráběč kovů, dle pracovní smlouvy na dobu neurčitou s předloženým potvrzením o příjmu – výplatních listin, že je rozvedený a že jeho příjmy jsou celkem , částka, a odhadované měsíční výdaje , částka, a dle Zákaznické karty ze dne , datum, , že jeho příjmy činí , částka, a odhadované měsíční výdaje , částka, s opětovným doložením pracovní smlouvy na dobu neurčitou, dvou výplatních pásek, při nezměněném pracovním zařazení a osobních poměrů. Jeho běžné měsíční výdaje.Na základě těchto žádostí byly právním předchůdcem žalobkyně žalovanému poskytnuty zápůjčky peněz ze smlouvy ze dne , datum, ve výši 40 000 dle předložené listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s tím, že žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit ve 24 měsíčních splátkách po , částka, s poslední úhradou splátky , datum, a ze smlouvy ze dne , datum, ve výši , částka, v hotovosti se zavázal finanční prostředky vrátit ve 21 měsíčních splátkách ve výši , částka, s poslední úhradou splátky ve výši , částka, dne , datum, .Součástí shora uvedených Smluv jsou i smluvní podmínky, které nejsou žalovaným podepsány. Smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s oznámením o postoupení pohledávky vyplývá, že původně uplatněné nároky žalobkyně byl postoupen právním předchůdcem na žalobkyni dne , datum, , přičemž oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému zasláno jak vyplývá z dokladu o odeslání. Souhrnnou informací o úhradě zapůjčených peněz – tabulkou umoření vyplývá dluh požadovaný žalobkyní touto žalobou ze shora citovaných Smluv o spotřebitelském úvěru (právně smluv o zápůjčce peněz).Žalovaný byl předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, vyzván k zaplacení dlužných částek vyplývajících z tvrzení žalobkyně v uvedené žalobě.Žalobkyně v průběhu řízení nepředložila soudu žádné důkazy, týkající se ověřovaných listin, pracovní smlouvy, výplatní listiny, údaje o výdajích žalovaného, např. placení nájemného dle nájemní smlouvy.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.9. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky