10 C 177/2025-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 26. 6. 2025 domáhala toho, aby soud svým rozhodnutím stanovil vyživovací povinnost žalovanému, který je jejím manželem, ve výši 1 000 Kč měsíčně. Svou žalobu odůvodnila tím, že 20. 11. 2021 uzavřela s žalovaným manželství, které dosud trvá, manželé žijí ve společné domácnosti, pečují o tři nezletilé děti, oba jsou nezaměstnaní, evidovaní na Úřadu práce, společně hospodaří, ale jejich příjmy jsou nedostatečné. Žalovaný vlastní osobní automobil , jméno FO, , jméno FO, , jiný majetek manželé nevlastní, žijí v pronájmu, náklady na bydlení včetně služeb činí 16 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání soudu konaném dne 6.10.2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo doručeno předvolání k jednání dne 11. 9. 2025 na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud z provedeného dokazování zjistil z oddacího listu, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřeno dne 20. 11. 2021 před Městským úřadem v , adresa, . Ze sdělení Úřadu práce bylo zjištěno, že žalobkyně pobírá příspěvek na živobytí ve výši 15 832 Kč měsíčně, je evidována jako uchazeč o zaměstnání od 20. 3. 2023, pobírá příspěvky na děti ve výši 4 200 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 18 447 Kč měsíčně. Náklady na bydlení činí 14 000 Kč měsíčně nájemné, zálohy na elektřinu 2 500 Kč měsíčně, internet 300 Kč měsíčně.4. Žádné jiné důkazy žalobkyně nedoložila.5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 697 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný (dále jen o.z.) podle něhož manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. Podle ustanovení § 921 o.z. se výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.6. Podle ustanovení § 922 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.7. Uvedené řízení je řízené sporné. Výše uvedené listinné důkazy soud hodnotí jako nedostatečné, z nichž nebylo řádně a nepochybně prokázáno, že je žalovaný povinen hradit žalobkyni výživné. Předmětné řízení je řízení sporné, v němž v souladu s ustanovením § 101 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci řízení k dosažení účelu řízení povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (tzv. unést břemeno tvrzení) a v dané situaci především plnit důkazní povinnost k prokázání svých tvrzení (tzv. unést břemeno důkazní). Neunesení těchto břemen má za následek neúspěch ve věci. Žalobkyně se neúčastnila jednání soudu, omluvila se z něj, vzdala se tak dobrovolně svého práva na poučení soudem o povinnosti nést břemeno tvrzení a důkazní a o následcích neunesení těchto břemen. Žalovaná břemeno důkazní ohledně svých tvrzení, že je žalovaný povinen hradit jí výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, aby jejich životní úroveň byla stejná, neunesla. Doložené listiny neprokazují rozdílnou životní úroveň manželů, neprokazují výši příjmů a rozsahu majetku žalovaného.8. Soud tak pro neunesení břemene důkazního žalobu v celém rozsahu zamítl. Nebylo prokázáno, že hmotná a kulturní úroveň manželů není shodná, resp. nebyla prokázána hmotná a kulturní úroveň žalovaného, nebyly prokázány jeho příjmy a náklady, jeho životní úroveň.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku II rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak v souvislosti s tímto řízením, kdy neučinil žádný úkon, mu žádné náklady nevznikly.