20 C 204/2025-45 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 5. 2. 2025, plnění v souvislosti s dodávkami elektřiny na dobu určitou 24 měsíců do místa trvalého bydliště žalovaného dle odběrní smlouvy ze dne 11. 3. 2021 a dle vyúčtování č. , hodnota, (908 Kč na poplatku za odpojení odběrného místa), č. , hodnota, (6 589 Kč za spotřebu) a č. , hodnota, (3 136 Kč na sankci za předčasné ukončení odběru). Dále plnění v plnění v souvislosti s dodávkami plynu na dobu určitou 24 měsíců do místa trvalého bydliště žalovaného dle odběrní smlouvy ze dne 11. 3. 2021 a dle vyúčtování č. , hodnota, (2 824 Kč za spotřebu a 5 709 Kč na sankci za předčasné ukončení odběru). Dále se domáhala úroku z prodlení jak v I. výroku shora.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Na adrese trvalého pobytu mu bylo doručeno náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť doručující orgán (Česká pošta, s. p.) nenalezl označenou domovní schránku. Soud jej obeslal i na emailovou adresu, rovněž bez odezvy. Jinou adresu soud nezjistil, ač o to aktivně usiloval.3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud z vlastní iniciativy zjistí, zkusí obesílat (což při ceně přes 100 Kč za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením (neboť ani doručovací adresa jak výše bohužel není v některých řízeních spolehlivým řešením) je však bezplatná datová schránka, do níž mají orgány veřejné moci povinnost doručovat a naopak zcela odpadá zájem na zjišťování bydliště adresáta (o které se případně zajímá až soudní exekutor v rámci vymáhání). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. 2012). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce).4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 11 ze dne 11. 3. 2021 je prokázáno, že žalovaný sjednal ve shora uvedeném odběrném místě odběr elektřiny na dobu určitou 24 měsíců, je sjednáno, že při předčasném ukončení odběru může být účtováno 30 % součtu zbývajících záloh. Původně sjednaná záloha činila 1 000 Kč měsíčně, dle dopisu č. l. 19 došlo od srpna 2023 k navýšení na 1 600 Kč. Dle dopisu č. l. 17 z 10. 8. 2021 je sdělováno, že dodávka elektřiny je od 18. 7. 2021, což je s ohledem na obsah smlouvy jak výše nesrozumitelné. Dle faktury č. l. 24 je vyúčtován poplatek 908 Kč za odpojení elektřiny v odběrném místě. Dle konečné faktury č. l. 25 je se splatností 19. 2. 2024 je vyúčtováno plnění za spotřebu elektřiny a sankce za předčasné ukončení smlouvy. Navýšení zálohy je zdůvodněno přehledem spotřeby v předchozím roce, která dle grafu byla o cca třetinu vyšší, než v předmětném roce. Dle dopisu č. l. 29 ze dne 28. 7. 2023 je žalovanému oznamováno přerušení dodávky elektřiny kvůli prodlení s placením vyúčtování.5. Smlouvou č. l. 12 ze dne 11. 3. 2021 je prokázáno, že žalovaný sjednal ve shora uvedeném odběrném místě odběr plynu na dobu určitou 24 měsíců, je sjednáno, že při předčasném ukončení odběru může být účtováno 30 % součtu zbývajících záloh. Původně sjednaná záloha činila 1 650 Kč měsíčně. Dle dopisu č. l. 18 z 19. 1. 2022 je sdělováno, že dodávka plynu je od 21. 12. 2021, což je s ohledem na obsah smlouvy jak výše nesrozumitelné. Je oznámena výše zálohy 1 650 Kč. Dle konečné faktury č. l. 27 je se splatností 21. 10. 2024 je vyúčtováno plnění za spotřebu plynu a sankce za předčasné ukončení smlouvy.6. Ceník služeb č. l. 13 prokazuje výši poplatku za odpojení elektřiny. Byl doložen ceník elektřiny (č. l. 14) i plynu (č. l. 15). Byly doloženy obchodní podmínky č. l. 16. Jsou doloženy předžalobní výzvy č. l. 30 a 31. Dle sdělení OSSZ Teplice žalovaný podniká s IČO , IČO, .7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žalobkyně prokázala, že byly platně sjednány odběrní smlouvy ve smyslu § 50 a 72 energetického zákona, na které se podpůrně použijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku. Žalovanému byly platně vyúčtovány spotřeby, poplatek za odpojení i smluvní pokuta za předčasné ukončení odběru, které odpovídá zákonné výši a je přehledně a srozumitelně ujednáno na titulní straně smlouvy. Soud mohl žalobě plně vyhovět a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracoval a podal sám žalobce, i jemu přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Daně z přidané hodnoty se nedomáhal.9. Lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. soud neprodlužoval, žalovaný je zjevně masivně předlužen a čelí mnoha exekucím a není tak důvodné zvýhodňovat tuto pozdější pohledávku a zatěžovat žalobkyni odkladem splatnosti oproti dalším pohledávkám žalovaného v pořadí.