27 C 305/2024-63 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 31. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 96 758,34 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vůči žalobkyni vzniklý nezaplacením ceny za dodávky elektřiny žalované do odběrného místa č. , hodnota, na adrese , adresa, v období od 30. 11. 2022 do 25. 5. 2023 (95 370,84 Kč), nezaplacením vyúčtovaných smluvních poplatků za odeslání upomínek (2 x 240 Kč) a nezaplacením poplatku za odpojení (907,50 Kč).Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná si objednala u žalobkyně dodávky elektřiny do odběrného místa č. , hodnota, na adrese , adresa, . Žalobkyně do uvedeného místa dodávala elektřinu v době od 30. 11. 2022 do 25. 5. 2023. Cenu odebrané elektřiny ve výši 95 370,84 Kč, kterou jí žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , hodnota, splatnou dne 14. 6. 2023, žalovaná nezaplatila ani po upomenutí. Fakturou č. , hodnota, žalobkyně vyúčtovala žalované poplatek za samostatné odpojení ve výši 907,50 Kč se splatností do 12. 6. 2023. Upomínkami byly žalované vyúčtovány dva poplatky za upomínky ve výši 240 Kč (2 x 240 Kč = 480 Kč).Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2079 a násl. občanského zákoníku, a dospěl k závěru, že žaloba je v části týkající se nezaplacené kupní ceny elektřiny důvodná, když mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalované zboží (elektřinu), ale žalovaná své povinnosti zaplatit kupní cenu nedostála. Proto soud žalobě v této části jako důvodně podané vyhověl a uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 95 370,84 Kč.Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení dluhu podle § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení, a proto jí soud přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti faktury, kterou byla žalované vyúčtována cena elektřiny, do zaplacení.Odlišně soud posoudil část žaloby týkající se zaplacení částky 1 387,50 Kč s příslušenstvím představující součet nezaplaceného poplatku za odpojení odběrného místa od distribuční soustavy (907,50 Kč), které iniciovala žalobkyně, a nezaplacených poplatků za upomínky (2 x 240 Kč). Uvedené poplatky nebyly účastníky sjednány ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny. Pokud je povinnost žalované k jejich zaplacení zakotvena ve všeobecných obchodních podmínkách dodávky elektřiny, pak takový způsob „sjednání“ poplatků soud považuje v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 za neplatný. Proto soud žalobu v části týkající se zaplacení částky 1 387,50 Kč s příslušenstvím výrokem II. rozsudku zamítl. K poplatku za odpojení soud pouze na okraj dodává, že zákazníci žalobkyně nejsou vázáni ujednáními mezi žalobkyní a distributorem elektřiny.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 871 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 14 940 Kč (3 x 4 980 Kč) přiznanou dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 326,40 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř.Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.