20 C 315/2025-42 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne 31. 7. 2025, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných (11 180 Kč) za nepojištěné období od 24. 6. 2022 do 31. 10. 2022 (130 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel nákladního automobilu do 3,5 tuny s registrační značkou , SPZ, , Anonymizováno, neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč).2. Žalobkyni bylo nutno i v tomto řízení vyzvat k prokázání vlastnického práva žalovaného, neboť k tomu žádný důkaz (ve vedoucí sp. zn.) nepředložila. Dodatečným vyjádřením č. l. 33 ze dne 14. 4. 2026 doslala kupní smlouvu, a uvedla, že o vlastnickém právu žalovaného se dozvěděla 17. 8. 2022.3. Soud výslovně vyzval žalobkyni k vyjádření ohledně použité adresy pro doručování všech písemností. Lakonicky uvedla, že „výzva byla zaslána na adresu bydliště“ – bez jakéhokoliv objasnění původu adresy, která nebyla trvalým bydlištěm žalovaného.4. Senátu 20C neušlo, že žalobkyně se dalším návrhem, došlým soudu dne 1. 10. 2025 a projednávaným původně pod sp. zn. , spisová značka, , dále domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných (9 976 Kč a 4 730 Kč) za nepojištěné období od 1. 11. 2022 do 20. 4. 2023 (116 a 55 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel shodného nákladního automobilu neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč).5. Senát 20C tato řízení spojil ke společnému projednání a rozhodnutí.6. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem (a k podstatným otázkám byla poučena a měla možnost návrh doplnit) a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však po žalovaném přesto pátral, zjistil jeho účastnické číslo , tel. číslo, a emailovou adresu , e-mail, , a žalovaný sdělil adresu pro doručování jak v záhlaví shora, na které mu bylo následně doručeno do vlastních rukou.7. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). V tomto řízení žalovaný jinou adresu pro doručování sdělil a v tomto řízení je jí soud vázán. Pro každé případné další (budoucí) řízení však nadále oficiální doručovací adresou žalovaného bude opět adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud sám zjistí, zkusí obesílat (což při ceně přes 100 Kč za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu. V této věci výsledek řízení determinoval jiný pravidelný problém, vyskytující se v agendě žalobkyně (bez ohledu na počet upozornění na protiprávní stav senátem 20C v uplynulých letech, které žalobkyně a její právní zástupci ostentativně ignorují tak jako četné podněty od dalších osob).8. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Vlastnické právo žalovaného k vozidlu , Anonymizováno, bylo prokázáno kopií kupní smlouvy č. l. 35 ze dne 14. 3. 2022, dle které vozidlo zakoupil od , jméno FO, . K zápisu změny do registru vozidel nedošlo (č. l. 12 ve spojené věci). Žalovaný jako vlastník a provozovatel takového automobilu neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Ve smlouvě je uvedena adresa trvalého bydliště žalovaného, která je shodná jako dle registru obyvatel (č. l. 8). Veškeré písemnosti (tři výzvy, upomínky, tři předžalobní upomínky od advokáta) však žalobkyně i její právní zástupce (tehdy , tituly před jménem, , jméno FO, ) však odeslala na adresu , adresa, , jejíž původ soud nezná a žalobkyně se k ní vůbec nevyjádřila. Tím byl výsledek řízení opět determinován.9. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel jiného nákladního automobilu jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného prokazovala kupní smlouvou, zatímco v registru vozidel , jméno FO, , předchozí vlastník, když ani žalovaný zjevně neprovedl přepis vlastnického práva vozidla vůči registru vozidel, nicméně dle kupní smlouvy se k přepisu výslovně zavázal prodávající. Žalobkyně lustraci žalovaného v registru obyvatel zjevně opět neprovedla a opět se tak usvědčila z toho, že tak dlouhodobě nečiní, pravděpodobně si nikdy nezřídila dálkový přístup a situaci neřeší ani dotazy ad hoc (jak např. činí soud při požadavku na výpis z CEE vůči Exekutorské komoře nebo výpis z registru vozidel vůči zdejšímu Magistrátu města , adresa, ). Obdobné chyby činí i u zapsaných vlastníků, pokud neučiní aktuální dotaz do registru vozidel. Z předchozích řízení je soudu již notoricky známo (§ 121 o. s. ř.), že adresy do své evidence zapisuje ručně, neboť se často dopouští chyb v psaní při přepisu, které se následně propisují do doručování v následujících letech. Soud v tomto řízení ani nemusel vyzývat žalobkyni ke sdělení původu adresy, nicméně tak učinil. Právní zástupce příležitosti objasnit původ použité adresy nevyužil. Tamtéž zaslala i upomínky a dokonce pak právní zástupkyně i předžalobní výzvy. Absolutní nezájem žalobkyně a obou advokátů (, tituly před jménem, , jméno FO, a donedávna , tituly před jménem, , jméno FO, ) o nápravu těchto absurdních procesů však již senát 20C nesčetněkrát popisoval v minulých letech (v režimu zákona č. 168/1999 Sb.) a praxe bude zjevně pokračovat i za účinnosti zákona č. 30/2024 Sb. Nicméně následné upomínky a předžalobní upomínky ani nemají všechny náležitosti pro uplatnění nároku (§ 4 odst. 7 tehdy platného záko