6 C 244/2020-14 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalované na zaplacení částky 3 297,17 Kč z titulu Smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami ve spojení s kupní smlouvou na zařízení a o splátkách ceny zařízení. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že na podkladě stranami řádně uzavřené Smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací ze dne [datum] ve spojení s kupní smlouvou na zařízení bylo žalované poskytnuto zařízení, jehož kupní cenu se zavázala uhradit sjednanými splátkami, což však posléze neučinila a přes splatnost této kupní ceny na ní dosud žalobci dluží částku uplatněnou podanou žalobou. Soud proto žalované uložil povinnost k úhradě výrokem tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva), 3. 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.