12 C 194/2020-55 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 8. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované vyklizení nemovitostí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou nikdy nebyla uzavřena nájemní smlouva k jejich užívání. Žalovaná je bývalou manželkou jednatele žalobkyně a jejího jediného společníka – [jméno] [příjmení]. Žalovaná předmětné nemovitosti užívala v minulosti z titulu odvozeného práva v tom smyslu, že po dobu trvání manželství měl [jméno] [příjmení] souhlas žalobkyně s užíváním těchto nemovitostí. Manželství však zaniklo rozvodem, kdy rozsudek nabyl právní moci dne 8. 7. 2020. [jméno] [příjmení] se již v průběhu rozvodového řízení z nemovitostí odstěhoval a žalobkyně jednala se žalovanou o možnosti uzavřít nájemní smlouvu. V rámci mediačního jednání dne [datum] bylo dohodnuto, že nejpozději do [datum] uzavře žalovaná se žalobkyní nájemní smlouvu. To však žalovaná doposud neučinila, nadále nemovitosti užívá, a to zcela zdarma. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána. 3. Při jednání konaném dne 6. 1. 2021 oba účastníci označili za shodné tvrzení, že předmětné nemovitosti byly vyklizeny ke dni 31. 12. 2020. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a účastnickým výslechem jednatele žalobkyně. 5. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem ideální ½ nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Třebíč. Zbývající ideální ½ vlastní [jméno] [příjmení]. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Třebíč vyplývá, že výlučným vlastníkem nemovitostí zde zapsaných je žalobkyně. 6. Z mimosoudní dohody sepsané dne 5. 2. 2020 ve spolku [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že žalovaná a [jméno] [příjmení] uzavřeli mimosoudní dohodu o úpravě poměrů k nezletilým dětem, jejíž součástí byla i dohoda v otázce bydlení žalované a nezletilých dětí s tím, že zůstanou bydlet v nemovitostech na adrese [adresa žalované]. Žalovaná se přitom zavázala k podpisu nájemní smlouvy nejpozději do 1. 3. 2020, přičemž nájemné bylo sjednáno ve výši 17 500 Kč měsíčně. 7. Předžalobní výzvu k vyklizení předmětných nemovitostí, zaslal právní zástupce žalobkyně žalované dne 13. 5. 2020. Opakovanou předžalobní výzvu k vyklizení jí pak zaslal dne 4. 8. 2020. Tato zásilka nebyla adresátem vyzvednuta. 8. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči č.j. [číslo jednací] ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že manželství [jméno] [příjmení] a žalované bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 7. 2020. 9. Z výslechu [jméno] [příjmení] (jednatele žalobkyně) bylo zjištěno, že žalobkyně od května 2020, kdy došlo k rozvodu, hradí veškeré energie v domě a nepobírá žádný nájem. Předmětné nemovitosti jsou přitom zatížené hypotékou ve výši [částka] až [částka] měsíčně. Jednatel žalobkyně se z nemovitosti odstěhoval již v březnu 2019, přičemž jeho bývalá manželka zde žije s dětmi a se svým novým přítelem. 10. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] pro k. ú. a obec Třebíč bylo zjištěno, že žalovaná je výlučným vlastníkem bytu v [obec], v části [obec] [anonymizováno]. 11. Z dohody spoluvlastníků o správě společné věci ze dne 11. 12. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] vyplývá, že jako spoluvlastníci nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Třebíč jsou oprávněni jednat samostatně (tj. bez dalšího dodatečného souhlasu druhého spoluvlastníka) v rozsahu jimi užívané společné části věci, a to mj. samostatně podat žalobu o vyklizení a samostatně vystupovat v soudním řízení. Přílohou této dohody je pak plán stavebních úprav předmětné nemovitosti, z něhož je patrný rozsah jejího užívání oběma spoluvlastníky. 12. Z ručně psaného potvrzení vystaveného dne 30. 12. 2020 vyplývá, že jednatel pronajímatele (žalobkyně) převzal 2 klíče předmětu nájmu (RD [adresa žalované]) od nájemce (žalované). Dále se zde uvádí, že mezi pronajímatelem a nájemcem nevznikly žádné závazky a pohledávky. Listina je opatřena nečitelnými podpisy jednatele pronajímatele a nájemce. 13. Další provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné. 14. Na základě shodného tvrzení účastníků a dále též listinou sepsanou dne 31. 12. 2020 má soud za zjištěný skutkový stav v tom směru, že v žalobě označené nemovitosti žalovaná užívala, avšak tyto vyklidila ke dni 31. 12. 2020. <i>15. Dle ust. § 770 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli v domě nebo bytě právo bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno.</i> 16. S ohledem na provedené dokazování je zřejmé, že žalobkyně sporné nemovitosti užívala minimálně od právní moci rozsudku o rozvodu manželství žalované a jednatele žalobkyně bez právního důvodu, nicméně s ohledem na skutečnost, že tyto nemovitosti dne 31. 12. 2020 vyklidila, odpadl důvod pro vedení tohoto řízení. Žalobkyně však na projednání věci trvala, a proto soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 17. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 2 x 1 500 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a účast u jednání soudu dne 6. 1. 2021), celkem 3 000 Kč, -) 2 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem [částka], -) náhrada cestovného za cestu právního zástupce žalované [značka automobilu], [registrační značka], na jednání soudu dne 6. 1. 2021 na trase Brno – Třebíč a zpět v celkové délce 144 km, při průměrné spotřebě 6,0 l benzínu automobilového 95 oktanů na 100 km podle předloženého technického průkazu vozidla, při vyhláškové ceně 27,80 Kč za litr benzínu a při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,40 Kč na kilometr náhrada činí 838 Kč (srov. § 1 a § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb.). -) náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět (Brno – Třebíč a zpět) v rozsahu 6 započatých půlhodin, tj. 6 x 100 Kč, celkem 600 Kč. 18. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou náhrady cestovného jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále též jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalované je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH přitom představuje částku 882 Kč Náklady řízení proto celkem činí 5 920 Kč. 19. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.