12 C 242/2021-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 944,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 944,99 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 245,14 Kč od 2. 12. 2019 do 3. 4. 2020 a částku 7 489,70 Kč, to vše s titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Se souhlasem účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. 115a o.s.ř., žalovaný ve věci zůstal bez vyjádření. 3. Soud provedl dokazování zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, smluvními podmínkami ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, lustrací CEE, lustrací registru CCB, výplatní páskou, výpisem z účtu – doklad o převedení finančních prostředků na účet žalovaného, splátkovým kalendářem – rozpis splátek, upomínkou – výzva k úhradě ze dne 6. 10. 2019, upomínkami, výzvou před podáním žaloby, poštovním podacím archem. 4. Z těchto důkazů soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 29. 4. 2019 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve 111,33% ročně splácet od 1. 6. 2019 v pravidelných 30ti měsíčních splátkách po 1 995 Kč splatných vždy do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje zářím 2019 Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit 59 850 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splatit byla žalobkyní ověřena z dokladů o jeho příjmech, jeho prohlášení i z údajů v nebankovních registrech. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků ze smlouvy o úvěru dosud zaplatil pouze 15 228 Kč. V souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 3. 4. 2020 K tomuto dni činila nová jistina úvěru dle žalobkyně 18 977,89 Kč. V důsledku prohlášení úvěru za splatný vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 7 489,70 Kč a 111,33% smluvního úroku ve výši 8 245,14 Kč za období od 2. 12. 2019 do 3. 4. 2020. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 6. Zde soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. 25 Co 296/2019-95, v rámci kterého odvolací soud zcela v souladu s rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 2. 11. 2018, č.j. 7 C 174/2018-63 dovodil, že:„ s ohledem na úvěrovou sazbu sjednanou ve smlouvě (97,09%) je nutno považovat úvěrovou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou. Zejména soud shledal, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení občanského zákoníku, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, pokud požaduje úroku z půjčené částky více než 90%, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou a jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany. Výše uvedené okolnosti pak dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy.“ 7. Jelikož shora uvedené rozhodnutí zcela dopadá na projednávanou věc, dovodil soud, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním a že vztah účastníků je nutno posoudit dle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. OZ). Žalovanému tak na úkor žalobkyně nepochybně vzniklo bezdůvodné obohacení, a to ve výši dopovídající neuhrazené zbylé části původní jistiny ve výši 3 716,99 Kč, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný doposud uvedenou částku žalobkyni nevrátil, uložil mu soud tuto povinnost výrokem I. rozsudku. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.