12 C 258/2021-22 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou soudu dne 4. 5. 2021 domáhala se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 26 000 Kč s příslušenstvím z titulu žalovaným písemně uznaného dluhu. Podáním ze dne 22. 6. 2001 ve znění doplnění ze dne 25. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud proto řízení výrokem I. částečně zastavil. S ohledem na souhlas účastníků soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2020, smlouvou o pronájmu bytu (podnájemní smlouva) ze dne 1. 5. 2020, výpisem z katastru nemovitostí – [číslo], uznáním dluhu ze dne 28. 2. 2021. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 28. 2. 2021 žalovaný vůči žalobkyni písemně dluh ve výši 26 000 Kč v souvislosti s dlužným podnájemným uznal a zavázal se jej uhradit ve lhůtě do 31. 3. 2021. Žalovaný však na svůj dluh uhradil žalobkyni až po podání žaloby pouze 23 000 Kč a nadále jí tak dluží 3 000 Kč s příslušenstvím. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2053 zákona č. 89/1912 Sb., občanského zákoníku, otázku smluvní pokuty pak podle ustanovení § 2048 cit. občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznal svůj dluh určený svým důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobkyně jako věřitele tento doposud řádně neuhradil, uložil mu soud tuto povinnost k návrhu žalobkyně. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 920Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH za 3 úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3x 2 140 Kč, 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle citovaného advokátního tarifu, příslušející za tři úkony právní služby. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.