CS · EN DE FR brzy

21 C 34/2021-118 — Okresní soud v Třebíči

ECLI: ECLI:CZ:OSTR:2021:21.C.34.2021.1
Datum: 2021-10-19
Předmět: platební rozkaz o 22 677 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 581 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 551 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 554 z. č. 89/2012 Sb."]
["bezdůvodné obohacení""duševní porucha""notářský zápis""pasivní legitimace""smlouva o úvěru""znalecký posudek"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: platební rozkaz o 22 677 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 2991 (89/2012 Sb.), § 581 (89/2012 Sb.), § 551 (89/2012 Sb.).
1. Žalobce se žalobou doručenou nejprve Okresnímu soudu Brno - venkov dne 12. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22 677 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 29. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované na její účet č. [bankovní účet] vyplacen úvěr ve výši 30 000 Kč. Na splacení závazků žalované z této smlouvy byla dne 15. 12. 2017 uhrazena částka 2 323 Kč a dne 17. 1. 2018 další částka 5 000 Kč, žádnou další platbu na splnění svých závazků ze smlouvy již žalovaná žalobci nezaslala. Žalobce si je vědom, že žalovaná byla následně omezena ve svéprávnosti a zřejmě trpěla duševní poruchou již v době uzavření předmětné smlouvy. Sám proto pokládá tuto smlouvu za neplatnou, dle jeho názoru mu však vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi výší poskytnutého úvěru a plněním žalované. 2. Opatrovník žalované navrhl zamítnutí žaloby s tím, že předmětnou smlouvu žalovaná neuzavřela a podpis na ní není jejím pravým podpisem. Žádné bezdůvodné obohacení žalované nevzniklo, neboť i když pravděpodobně byly finanční prostředky dle smlouvy odeslány na účet vedený na jméno žalované, sama žalovaná je k dispozici nemá a nikdy neměla a musela je z tohoto účtu odčerpat třetí osoba, neboť z tohoto účtu byly prováděny výběry i po hospitalizaci žalované ve zdravotnickém zařízení. Dále vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. 3. Ze soudních rozhodnutí obsažených ve spisu soud mimo jiné zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Brno - venkov ze dne 21. 5. 2018, č.j. [spisová značka], byla žalovaná omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let s tím, že mimo jiné není způsobilá uzavírat jakékoliv smlouvy písemnou formou, distančním způsobem a formou notářského zápisu a uzavírat jakékoliv smlouvy zavazující k opětujícímu se plnění. Soud při rozhodnutí vyšel zejména ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 18. 10. 2017, dle nichž žalovaná trpí trvalou a nevyléčitelnou duševní poruchou, která ovlivňuje její schopnost právně jednat, a v jejímž důsledku není schopna porozumět důsledkům uzavření jakékoliv smlouvy. Opatrovníkem žalované byla ustanovena Obec Lesonice. 4. Ze srovnání autentických podpisů žalované s podpisem na předmětné smlouvě o úvěru je i bez znaleckého zkoumání zcela zřejmé, že podpis na této smlouvě není autentickým podpisem žalované. Ze zprávy [obec] [anonymizováno], a.s., i výpisů z jejího účtu [číslo] soud zjistil, že tento účet byl veden na jméno žalované a dispoziční právo k němu měla od 27. 10. 2017 až do jeho zrušení dne 1. 9. 2021 rovněž matka žalované [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa]. Dne 31. 10. 2017 byla na tento účet připsána částka 30 000 Kč poukázaná z jiné banky žalobcem. Dvěma výběry částek 20 000 Kč dne 31. 10. 2017 a 10 000 Kč dne 1. 11. 2017 neznámou osobou z bankomatu byl úvěr v hotovosti vyčerpán. Ze zprávy Psychiatrické nemocnice v [obec], ve které byla žalovaná od 29. 8. 2018 dlouhodobě hospitalizována, vyplývá, že žalovaná neuměla číst ani počítat a pohybovala se po areálu nemocnice vždy pouze s dopomocí. Nebyla by schopna ani s brýlemi výběru peněz z bankomatu, neboť neznala číslice, neovládala jemnou motoriku a nebylo v jejích silách bankomat identifikovat a výběr provést. Při přijetí do nemocnice nedisponovala žádnými penězi. Tato zpráva zcela odpovídá zjištěním i závěrům znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku vypracovaném v období uzavření předmětné smlouvy a soud z ní proto ve svých skutkových i právních závěrech vycházel. 5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že je vyloučeno, aby žalovaná předmětnou smlouvu se žalobcem uzavřela a podepsala a následně žalobcem poskytnuté finanční prostředky vybrala z bankomatu a spotřebovala. Nebyla zjevně schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ani iniciovat jednání o uzavření předmětné smlouvy se žalobcem. Toho, že ve skutečnosti za žalovanou o úvěru jedná a uzavírá i podepisuje smlouvu o úvěru jiná osoba, zřejmě její matka, si musela být vědoma i za žalobce jednající [jméno] [příjmení]. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit ani to, že její zjevně účelová tvrzení ohledně okolností uzavření smlouvy akceptovala Policie ČR ve svém šetření prováděném pod [číslo jednací]. Je proto třeba dovodit, že předmětná smlouva o úvěru není neplatná dle § 581 občanského zákoníku jako jednání osoby, která není plně svéprávná, ale jedná se ve vztahu mezi účastníky o zdánlivé právní jednání žalované ve smyslu ustanovení § 551 občanského zákoníku, podle kterého o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 občanského zákoníku se pak ke zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. 6. Žalobce svůj nárok opírá o ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a následujících občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Ani jeden ze shora citovaných důvodů bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce není v projednávané věci dán. Se žalobcem lze souhlasit v tom, že bezdůvodné obohacení je objektivní stav a nemusí mu předcházet protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění. I tak je však základní podmínkou vzniku povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení existence tohoto obohacení žalovanou. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná o zřízení účtu na její jméno v bance i uzavření smlouvy o úvěru se žalobcem nemohla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vědět a chápat smysl těchto právních jednání, nebyla schopna finanční prostředky na účtu vedeném na její jméno z bankomatu vybrat a s nimi disponovat a neměla z nich žádný prospěch. Bezdůvodné obohacení na úkor žalobce jí tak vzniknout nemohlo, naopak byla vzhledem ke své bezmocnosti zneužita k získání bezdůvodného obohacení jinou osobou disponující s účtem vedeným na jméno žalované, jejíž jednání může mít dle názoru soudu i trestněprávní dimenzi. Nemůže proto být dána její pasivní legitimace ve věci. Odkazy žalobce na soudní judikaturu, zejména rozsudky Nejvyššího soudu ČR ve věcech vedených u něj pod sp. zn. 25 Cdo 1208/2000 a 33 Odo 221/2002, nejsou dle názoru soudu přiléhavé a tato rozhodnutí nejsou pro předmětnou věc využitelná, neboť se týkají zcela jiného skutkového stavu. První z nich se týkalo pasivní legitimace účastníka řízení při omylem poukázané platbě na účet, ze kterého byla platba následně odepsána a převedena finančnímu úřadu jako plnění na nedoplatek daně a druhé pasivní legitimace při zaslání pojistného plnění na účet bývalé manželky místo účtu oprávněného manžela. Rovněž žalobcem zmíněné rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. I. ÚS 234/19 se týkalo pouze pasivní legitimace účastníka řízení ve skutkově i právně odlišné věci a s projednávanou věcí blíže nesouvisí. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že povinnost žalované k vydání bezdůvodného obohacení žalobci není dána a žalobu včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítl. 8. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že soud neshledal za důvodnou námitku promlčení vznesenou opatrovníkem žalované. Pro vydání bezdůvodného obohacení stanoví občanský zákoník v § 638 odst. 1 promlčecí lhůtu deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, která do zahájení řízení neuplynula. Tato skutečnost však nemohla mít vliv na rozhodnutí soudu, neboť k zamítnutí žaloby došlo z jiných důvodů. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšné žalované. Protože však žalované ani jejímu opatrovníku žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Citovaná ustanovení

§ 2991 (89/2012 Sb.)§ 551 (89/2012 Sb.)§ 554 (89/2012 Sb.)§ 581 (89/2012 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.