21 C 65/2020-46 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných televizních poplatků. V rámci zjištěného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, v důsledku čehož se již v září 1989 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence. V průběhu řízení však žalovaný prokázal, že na adrese [jméno] [příjmení] 558 se od r. 2000 nezdržuje a předmětný byt nabyla v rámci vypořádání SJM do vlastnictví jeho manželka [jméno] [celé jméno žalovaného]. Od r. 2003 pak žalovaný žije ve společné domácnosti se svojí družkou [jméno] [příjmení] na adrese [adresa] [obec], která je přihlášena do evidence žalobkyně a rozhlasové a televizní poplatky pravidelně hradí. Z popsaných důvodů proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Výrok o nákladech řízení nachází své opodstatnění v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. V daném řízení byla žaloba podána nedůvodně a proto by právo na náhradu nákladů řízení svědčilo ve prospěch žalovaného. Na jeho straně je pak třeba zdůraznit, že i přes výzvy žalobkyně se nijak před podáním žaloby k věci nevyjádřil a žalobkyně pak nutně vycházela při podání žaloby z původní evidence žalovaného jako poplatníka z r. 1989. Za této situace je pak soud tohoto názoru, že přiznání nákladů řízení by bylo v rozporu s ust. § 150 o.s.ř. a proto rozhodl ve znění výroku II. rozsudku.