6 C 252/2021-21 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku ve výši 41 546,34 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jako smluvními stranami. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobce – korporací [právnická osoba] - jako věřitelem dne 20.9.2013 smlouvu o úvěru reg. [číslo] dne 15.7.2013 smlouvu o úvěru reg. [číslo] v obou případech na sjednaný úrok, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smluv vyplývající, tedy především řádně čerpané úvěry sjednaným způsobem splácet, pročež právní předchůdce žalobce od smluv odstoupil s požadavkem na jednorázovou úhradu nesplacených částí úvěrů. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobce o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávaných smluv, resp. skutečnost, že žalovaný tyto již splatné závazky dosud řádně nesplnil. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdce žalobce nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (jehož režimu soud projednávanou věc podrobil ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) téhož předpisu), resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězených smluv o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním závazků. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacených jistin úvěrů, sjednaného úroku z nich a poplatků povinen hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 1 662 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.