7 C 234/2021-33 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 27. 8. 2021 domáhala se manželka rozvodu manželství s [celé jméno manžela], které bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno], Alžírsko. Za doby trvání manželství se účastníkům narodila dne 1. 3. 2019 nezl. dcera Ema. Manželství účastníků bylo uzavřeno ze vzájemné citové náklonnosti, avšak po nějakém čase začaly mezi manželi vznikat neshody, navrhovatelka však doufala, že všechny neshody, které mezi ní a odpůrcem vznikaly, se vyřeší a to i s ohledem na společnou dceru a v manželství proto setrvala až do současné doby. Neshody pramenily zejména z negativního postoje matky manžela vůči manželce. Vše vedlo k vzájemnému odcizení manželů a rozdílnému názoru ohledně jejich společného života a v konečném důsledku k úplnému rozvratu jejich vztahu, který vyústil v ukončení vedení společné domácnosti. V současné době žije manželka s dcerou v Praze. Rozkol mezi manžely je natolik vážný a hluboký, že náprava je již vyloučena. Manželka se domnívá, že není sporu o tom, že v současné době je jejich manželství tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze vůbec očekávat obnovení manželského soužití. Manžel se k návrhu na rozvod připojil, nesouhlasil však s příčinami rozvratu manželství uváděnými manželkou. Manžel je spatřuje v agresivním chování manželky vůči jeho matce i jemu samotnému. Problémy nastaly poté, co se manželka přidala k radikálním islamistům. Manželka do Prahy odjela tajně se svým přítelem, se kterým má vážnou známost. Jednalo se o podvod na jeho osobu ze strany manželky. S rozvodem proto souhlasí. V projednávané věci provedl soud dokazování listinami a účastnickými výslechy obou manželů. Oddacím listem účastníků bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 20. 9. 2017 v [anonymizováno] v Alžírsku. Oba manželé byli tehdy svobodní. Z účastnické výpovědi manželky bylo zjištěno, že problémy v manželství začaly od té doby, co přijeli do České republiky. Manžel se ukázal být jiným člověkem, než kterého v Alžírsku poznala, když se brali. S manželem není šťastná, nerespektuje ji jako člověka, je nezodpovědný, nepracuje. Byla tam i nějaká nevěra z jeho strany. Také ji fyzicky napadl. Manžel nerozhoduje sám za sebe, matka a sestra mu říkají, jak by všechno mělo být. Po nocích nebývá doma. Nenakupuje, nic doma nedělá. Jako manželé spolu nežijí od března 2021. Manželka si nedokáže si představit, že byli znovu spolu. Manžel i celá jeho rodina se k ní chovají rasisticky. Opakovaně se stalo, že manželova rodina ji z domu vyhazovala. Správní řízení ohledně domácího násilí bylo odloženo z důvodu nedostatku důkazů, přestože tam byla nějaká videa. Manžel ve své účastnické výpovědi uvedl, že nemá důvod se nerozvést s manželkou, která od něj utekla a nežije s ním. Správní řízení skončilo proto, že i on má důkazy o domácím násilí ze strany manželky. Pokoušel se jejich manželství zachránit, hlavně kvůli dítěti, které to nese těžce a odráží se to na jeho zdravotním stavu. Manželce všechno kupoval. Je pravda, že po návratu z Alžírska neměl stálou práci a musela je živit jeho rodina, ale pak si práci našel. Řádně si plnil vyživovací povinnost k manželce, měla zajištěny všechny potřeby. Příčinu rozvratu manželství manžel spatřuje v tom, že to celé byl podvod na něj. Manželka to vymyslela se svými přáteli. Společnou domácnost nevedou od března 2021, kdy se manželka odstěhovala. Nevidí žádnou šanci na obnovení manželského soužití, protože zjistil, že to bylo naplánované delší dobu. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 10 Nc 1073/2020-33 ze dne 24. 2. 2021 bylo rozhodnuto o výchově a výživě nezletilé [jméno] pro dobu do a po rozvodu manželství. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 3. 2021. Ze zprávy kolizního opatrovníka (Město Třebíč) vyplývá, že nejsou dány žádné zvláštní důvody na straně nezl. [jméno] ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které by bránily rozvodu manželství rodičů. <i>Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.</i> <i>Podle ust. § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> <i>Podle ust. § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.</i> Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Zejména výpověďmi obou účastníků má soud za prokázané, že jejich manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, přičemž nelze očekávat jeho obnovení. Jako manželé spolu nežijí již od března 2021, jejich manželství již jen formálním svazkem a neplní žádnou ze svých společenských funkcí. Manžel se k návrhu manželky připojil. O výchově a výživě nezl. [jméno] pro dobu po rozvodu manželství bylo již zdejším soudem pravomocně rozhodnuto. Soud proto žalobě vyhověl a manželství za splnění všech zákonných podmínek výrokem I. tohoto rozsudku rozvedl. Příčiny rozvratu manželství spatřuje soud v rozdílnosti povah obou manželů. Žádné jiné příčiny v řízení prokázány nebyly. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), podle něhož v řízení o rozvod manželství obecně nemají manželé právo na náhradu nákladů řízení. Předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení odůvodněné okolnostmi případu soud v dané věci neshledal. Výrokem II. přiznal soud Mgr. [jméno] [příjmení] tlumočné za tlumočení jednání soudu konaného dne 15. 11. 2021. Tlumočnice si za tento úkon vyúčtovala částku 940 Kč, která jí byla soudem přiznána, neboť odpovídá kvalitě provedeného úkonu a byla vyúčtována v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR č. 507/2020 Sb. (dále též jen„ vyhláška“). Částka 940 Kč představuje odměnu za 1 hodinu tlumočení ve výši 450 Kč, navýšení této odměny v souladu s ust. § 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky v částce 90 Kč a náhradu za ztrátu času ve výši 400 Kč (2 hodiny po 200 Kč). <i>Dle ust. § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.</i> S ohledem na charakter projednávané věci nelze určit výsledek řízení, neboť fakticky se jednalo o společný návrh na rozvod manželství, kterému soud vyhověl. Lze tedy říci, že úspěch v řízení měli oba jeho účastníci. Za této situace soud státu nepřiznal nárok na náhradu jeho nákladů proti žádnému z manželů (výroky IV. a V.).