12 C 104/2021-112 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2021 se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k bytové jednotce ve smyslu výroku tohoto rozsudku s tím, že tato spadá do SJM účastníků. K odůvodnění žaloby bylo uvedeno, že bytovou jednotku, vč. příslušných podílů zakoupil žalovaný za trvání manželství bez jejího vědomí ze společných prostředků spadajících do SJM a byť je tedy žalovaný veden v katastru jako její jediný vlastník, spadá předmětná nemovitost do společného jmění účastníků. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že předmětný byt, v němž dlouhodobě bydlel jeho syn, zakoupil výlučně za peníze získané darem od svého syna a nemovitost tak nespadá do SJM účastníků. 3. Žalobkyně v rámci řízení doplnila, že úhrada kupní ceny z účtu syna žalovaného byla zastíracím manévrem a snahou obejít zákon, neboť finanční prostředky na úhradu kupní ceny byly synovi žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] poskytnuty ze zdrojů spadajících do SJM. 4. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl ve věci dokazování zejména oddacím listem, kupní smlouvou ze dne 20. 3. 2019, výpisem z katastru nemovitostí ze dne 27. 3. 2021, náhledem do katastru nemovitostí – informace o řízení, potvrzením o provedení platby ze dne 4. 6. 2019, sdělením ČSOB ze dne 17. 2. 2021, výpisem z osobního účtu žalovaného, výpisem z osobního účtu Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], výslechem svědků [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a potvrzením o odchozí úhradě dne 4. 6. 2019. 5. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 14. 12. 2013 uzavřeli žalobkyně a žalovaný před Úřadem městské části Praha 12 manželství, které doposud trvá. Uzavřením manželství vzniklo mezi žalobkyní a žalovaným společné jmění manželů dle ustanovení § 136 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Dne 20. 3. 2019 uzavřel žalovaný jako kupující s Městem Náměšť nad Oslavou jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] je součástí pozemku p. č. st. 612 spolu s příslušnými podíly na společných částech nemovité věci o velikosti 416/49867, a to na cit. pozemku a budově, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec], vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm Třebíč, ke které žalovaný nabyl vlastnické právo dne 15. 7. 2019. Stanovená kupní cena ve výši 355 867 Kč byla dne 4. 6. 2019 uhrazena [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] přímo převodem z jeho běžného účtu na účet prodávajícího, přičemž předem mu stejného dne zaslala částku 200 000 Kč na běžný účet jeho přítelkyně [jméno] [příjmení]. Dle žalovaného i slyšených svědků [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] se jednalo o dar a tento byl žalovanému poskytnut z důvodu, že v předmětném bytě svědci bydlí, tento výlučně užívají již 7 let a jelikož žalovaný měl možnost jako dlouhodobý formální nájemce byt koupit za zvýhodněných podmínek (aniž by však měl finanční prostředky k jeho koupi), celou kupní cenu mu darovali a dohodli se, že jim byt v budoucnu převede. K pokusu o převod pak fakticky z žalovaného na jeho syna v březnu 2021 došlo, avšak k návrhu žalobkyně bylo Okresním soudem v Třebíči dne 15. 4. 2021 nařízeno předběžné opatření, jímž bylo vkladové řízení V [číslo] 2021 [číslo] u příslušeného Katastrálního úřadu v Třebíči přerušeno. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle ustálené soudní praxe je naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2930/2006, zaujal a odůvodnil závěr, že pokud se domáhá žalobce určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má ve vztahu k této osobě nepochybně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť s přihlédnutím k významu vlastnického práva v katastru nemovitostí je odůvodněn závěr, že právní postavení žalobce je za této situace nejisté a bez uvažovaného určení by jeho právo mohlo být i ohroženo. Protože soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitostem je podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí, je žaloba na určení vlastnického práva způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky. <i>6. Podle ustanovení § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsahu přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.</i> <i>7. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského zákoníku společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.</i> 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 9. V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný nabyl za trvání manželství předmětnou nemovitost výlučně z finančních prostředků získaných darem od svého syna, jemuž poskytla část finančních prostředků jeho přítelkyně. Uvedené pak dle cit. § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku vylučuje nabytí předmětné nemovitosti do společného jmění účastníků. Žalobkyně pak i přes poučení soudu při jednání dne 4. 11. 2021 žádné relevantní důkazy prokazující, že finanční prostředky na zakoupení bytu spadají do SJM, nepředložila. Účastníci pak byli řádně v rámci prvního jednání ve věci dne 4. 11. 2021 poučeni o koncentraci řízení, v tomto směru pak žádná nová skutková tvrzení neuvedli a soud tak k později ze strany žalobkyně vzneseným novým skutkovým tvrzením a důkazním návrhům nepřihlížel. 10. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalovanému soud přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v navýšené odměně advokáta o 21% DPH za 4 úkony právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (a to s ohledem na věc dopadající rozsudek Nejvyššího soudu z 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5795/2017) ve výši 4x 3 100 Kč, 4x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, příslušejících za čtyři úkony právní služby, náhradě za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 advokátního tarifu za 4 započaté půlhodiny v jednotlivé výši 400 Kč a náhradě cestovních výdajů za 2x 42 najetých kilometrů k jednání soudu dne 4. 11. 2021 a 18. 1. 2022 ve výši celkem 705,14 Kč při doložené ceně paliva ve výši 37,90 Kč litr NM a průměrné spotřebě použitého vozu 6,3 litrů /100 km. 12. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.