12 C 107/2021-159 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou ze dne 16. 4. 2021 se domáhali žalobci uložení povinnosti žalované zaplatit jim částku 1 501 767 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, odpovídajícího výši obvyklého nájemného za užívání pozemků zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] bez právního důvodu, a to pozemků p. [číslo] (resp. části o výměře 3 377 m2), p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] evidovaných na [list vlastnictví] pro k.ú. a obec Blatnice, a to za období od 16. 4. 2018 do 16. 4. 2021. Žalovaná částka pak dle názoru žalobců odpovídá obvyklému nájemnému za užívání pozemků, ukončení nájmu pak žalobci dovozují k datu 31. 12. 2017, kdy dali jasně žalované najevo, že nesouhlasí s doposud sjednanou cenou nájmu. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že nájemní smlouva ze dne 7. 2. 2008 zanikla mezi účastníky až ke dni 31. 12. 2018, tedy v části týkající se bezdůvodného obohacení za období od 16. 4. 2018 do 31. 12. 2018 považují žalobu za nedůvodnou. V průběhu let 2019 až 2022 pak žalovaná uhradila žalobcům celkem 224 944 Kč a s ohledem na závěry ve věci vypracovaného znaleckého posudku je pak žalobu možno považovat (v případě, že soud závěry znaleckého zkoumání akceptuje) za důvodnou pouze co do částky 221 940 Kč. 3. Soud vycházeje z podané žaloby, provedl dokazování zejména listem vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec], nájemní smlouvou ze dne 7. 2. 2008 s přílohou ze dne 7. 2. 2008, návrhem smlouvy ze dne 10. 4. 2017 s přílohou, znaleckým posudkem spol. [právnická osoba] ze dne 1. 3. 2022 s vyjádřením ze dne 19. 4. 2022 a výslechem znalců na jednání dne 18. 10. 2022, žalobou ze dne 29. 1. 2019 ve věci sp.zn. 12 C 21/2019-87, pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 2. 2020, č.j. 12 C 21/2019-87, rozsudkem KS v [obec] ze dne 15. 2. 2022 č.j. 37 Co 166/2020-117 a usnesením NS ČR ze dne 31. 8. 2022, č.j. 22 Cdo 2293/2022-149. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky je nesporné, že dne 7. 2. 2008 byla mezi žalobci jako pronajímateli a žalovanou jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva na dobu 5 ti let, na základě které se stala žalovaná výlučným nájemcem pozemků p. [číslo] (resp. části o výměře 3 377 m2), p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec]. Nájemní vztah byl opakovaně ze zákona po uplynutí nájmu prolongován a skončil ke dni 31. 12. 2018 bez tohoto, aniž by se stranám podařilo uzavřít novou nájemní smlouvu. Žalobci tak byli pro uvedené nuceni podat ve lhůtě do 30ti dnů žalobu na vyklizení, které bylo pravomocně vyhověno shora uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 2. 2020, č.j. 12 C 21/2019-87. Ve spojení s rozsudkem KS v [obec] ze dne 15. 2. 2022 č.j. 37 Co 166/2020-117 a usnesením NS ČR ze dne 31. 8. 2022, č.j. 22 Cdo 2293/2022-149 byly mimo jiné výše uvedené závěry týkající s okolností uzavření a skončení nájmu shledány správnými, najisto bylo potvrzeno, že žalovaná užívá předmětné pozemky od 1. 1. 2019 bez jakéhokoliv právního důvodu. 5. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 1. 3. 2022, jeho vyjádření ze dne 19. 4. 2022 a výslechu znalců na jednání dne 18. 10. 2022 pak vyplynula jednotná výše nájemného za předmětné pozemky v období od 16. 4. 2018 do 16. 4. 2021 v částce 8,76 Kč/m2 za rok, tedy v ceně celkem 195 111 Kč ročně, resp. v částce 585 567 Kč za celé žalované období. Současně se pak znalecký ústav mimo jiné vypořádal s námitkami žalobců ve vztahu ke způsobu stanovení výše obvyklého nájemného a v tomto směru lze pak považovat tvrzení žalobců za subjektivní a nepodložená. 6. Mezi účastníky pak v průběhu řízení byly jako nesporné učiněny úhrady žalované za užívání pozemků celkem v částce 224 944 Kč, a to konkrétně: žalobci a) dne 20. 9. 2019 v částce 28 118 Kč, dne 2. 10. 2020 v částce 28 118 Kč, dne 22. 9. 2021 v částce 28 118 Kč, dne 16. 9. 2022 v částce 28 118 Kč, žalobci b) dne 20. 9. 2019 v částce 28 118 Kč, dne 2. 10. 2020 v částce 28 118 Kč, dne 22. 9. 2021 v částce 28 118 Kč, dne 16. 9. 2022 v částce 28 118 Kč. 7. Za kalendářní období od 1. 1. 2019 do 16. 4. 2021 činilo znalecky zjištěné nájemné celkem 446 884 Kč, po odečtu žalovanou uhrazených 224 944 Kč pak dluh činí 221 940 Kč. 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je žaloba částečně důvodná. 9. V projednávané věci je nesporné, že žalovaná užívá bez právního důvodu výše popsané pozemky a na úkor žalobců se tak v kontextu s ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku bezdůvodně obohacuje, neboť jim za to nehradí finanční hotovost odpovídající obvyklé tržní výši nájemného, jež byla pro soud zcela bez pochyb zjištěna znaleckým ústavem [právnická osoba] v částce 8,76 Kč/m2 za rok, tedy v ceně celkem 446 884 Kč za období od 1. 1. 2019 do 16. 4. 2019. Právě od data 1. 1. 2019 je pak třeba odvíjet běh vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované (k tomuto se již soud podrobně vyjadřoval ve shora popsaném pravomocně skončeném řízení) a polemika žalobců v tomto ohledu není na místě. Za tohoto stavu pak soud další důkazní návrhy žalobců považoval za bezpředmětné, tyto nepřipustil a žalované uložil výrokem I. uhradit částku celkem 221 940 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 3. 2021 do zaplacení, když v tomto zohlednil po podání žaloby žalovanou zaplacenou částku celkem 224 944 Kč. 10. Výrokem II. pak soud žalobu co do částky 1 279 827 Kč s přísl. zamítnul, neboť tato nemá oporu v provedeném dokazování. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval v kontextu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy žaloba žalobců na zaplacení částky 1 501 767 Kč s příslušenstvím byla úspěšná pouze co do 221 940 Kč s příslušenstvím, tedy žalobci byli úspěšní z 15%, žalovaná byla úspěšná z 85% a žalobci jsou tak povinni uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 70%, sestávající z navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 6 úkonů právní služby po 14 340 Kč (vycházeje z žalobou uplatněného předmětu řízení), 6 x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 cit. vyhlášky, tedy náklady řízení ve výši 74 401 Kč. 12. O nákladech řízení vzniklých České republice v souvislosti s vypracováním revizního znaleckého posudku v celkové výši 41 340 Kč rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. výrokem IV. rozsudku. 13. Lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.