12 C 126/2022-29 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhali se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalované zaplatit jim částku 27 645 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o nájmu bytu, předávacím protokolem, konečným vyúčtováním, předžalobní výzvou, poštovním podacím archem. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobci jsou vlastníky bytové jednotky [číslo], na adrese [adresa žalované], nacházející se v budově [adresa]. Mezi žalobci a žalovanou byla dne 30. 1. 2020 uzavřena smlouva o nájmu uvedené bytové jednotky, a to na dobu neurčitou od 1. 2. 2020. Žalovaná se v čl. V. Smlouvy zavázala hradit žalobcům za užívání bytové jednotky celkové nájemné ve výši 14 200 Kč měsíčně. Za dobu užívání bytové jednotky od 1. 2. 2020 do 10. 10. 2020 pak žalovaná dluží žalobcům na nájemném 21 848 Kč, přičemž při zohlednění přeplatku žalované na spotřebě elektřiny a plynu (4 358 Kč), nedoplatku na službách SBD (5 155 Kč), smluvně sjednané smluvní pokutě za pozdní odevzdání bytu (5 000 Kč) činí její celkový dluh 27 645 Kč. Byť byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána, takto však doposud neučinila. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.201 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. V projednávané věci je tedy nepochybné, že ačkoli žalobci jako pronajímatelé předali žalované jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistili tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, žalovaná nedostála svým zákonným smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl návrhu žalobců v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku ve výši 1 106 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 3x 2 220 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, třech paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobců osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobců nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.