12 C 179/2022-15 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 2 430 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pojistná smlouva s počátkem doby pojištění od 1. 7. 2021, na kterou ovšem žalovaná nehradila sjednané lhůtní pojistné, v důsledku čehož pojistná smlouva zanikla, přičemž vzniklý nedoplatek na pojistném za dobu do zániku pojištění žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Po právní stránce soud posuzoval věc podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. Výrok o nákladech řízení nachází své opodstatnění v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci plně úspěšné žalobkyni pak soud přiznal proti žalované náhradu nákladů řízení, spočívající toliko v zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje, když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně. V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se zabývá mimo jiné vymáháním dlužného pojistného, jedná se o bagatelních spor, jehož předmětem je pouze pohledávka vzniklá z nezaplaceného pojistného a žalobkyně by tak měla disponovat personálními, technickými i jiným zdroji potřebnými pro výkon podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Žalobkyně své nároky uplatňuje vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž mění jen identifikační údaje žalované strany, identifikaci pojistné smlouvy a výpočet dlužné částky. Žalobkyně sama prostřednictvím svého organizačního útvaru zpracovává veškeré výzvy k úhradě pojistného, které teprve následně předá k vymáhání advokátní kanceláři; uvedené údaje v upomínkách pak jsou naprosto dostačující i pro potřeby žaloby, do které jsou také převzaty. Pokud si žalobkyně tedy najala služby advokáta de facto za účelem přepsání údajů z upomínek k zaplacení vytvořené jí samotnou do žaloby, pak takové zastupování do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Uvedené rozhodnutí dle názoru soudu obsahově koresponduje se smyslem stávající judikatury Ústavního soudu ČR, ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.