12 C 182/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 28 000 Kč z titulu dlužného nájemného. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2021 s podacím lístkem. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 4. 10. 2019 uzavřel žalovaný jako nájemce s žalobcem jako pronajímatelem nájemní smlouvu, na základě níž si pronajal místnost - pokoj situovaný do ulice, o podlahové ploše cca 21 m2, v I. nadzemním podlaží v domě na adrese [adresa] Nájemní smlouvou se žalovaný zavázal platit za pronájem pokoje nájemné, a to ve výši 7 000 Kč za každý kalendářní měsíc. Nájem skončil ke dni 31. 7. 2021, neboť žalovaný dlouhodobě neplatil předepsané nájemné. Ke dni skončení nájmu byl žalovaný v prodlení s úhradou nájemného za měsíce únor, březen, duben, květen, červen a červenec roku 2021, před podáním žaloby uhradil částku 14 000 Kč a doposud tak i přes výzvu žalobci dluží 28 000 Kč. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2.235 a násl. občanského zákoníku otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1970 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění. V projednávané věci je tedy nepochybné, že ačkoli pronajímatel předal žalovanému jako nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistil tak plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním předmětu nájmu bytu, žalovaný nedostál svým povinnostem zákonným smluvním povinnostem, tedy povinnostem platit pronajímateli sjednané nájemné. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl návrhu žalobce v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části pod bodem I. tohoto rozhodnutí. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku, odměny advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 3x 2 220 Kč dle. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení a třech paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.