12 C 246/2022-22 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 130 542,29 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin –smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a.s., smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba], oznámení o postoupení pohledávek, smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, sazebníku, produktových podmínek, předžalobní výzvy a poštovního archu a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel s žalobkyní jako věřitelem smlouvu o revolvingovém úvěru na sjednaný úrok, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež žalobkyně od smlouvy odstoupila s požadavkem na jednorázovou úhradu nesplacené části úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávané smlouvy, resp. skutečnost, že žalovaný tento již splatný závazek dosud řádně nesplnil. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dluhu a sjednaného úroku z něj povinen hradit smluvní pokutu ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku, vyúčtované navýšené odměně advokáta o 21% DPH dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 6 340 Kč a 3 x 300 Kč režijních paušálů dle cit. advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.