12 C 253/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 1 055 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu jízdného a přirážky k jízdnému za použití prostředku hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně. V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný dne 2. 10. 2021 použil ke své přepravě dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, přičemž se však nemohl přepravcem pověřené osobě prokázat platným jízdním dokladem a doložit tím, že uhradil předepsané tarifní jízdné. Přestože tím žalovanému vznikla povinnost uhradit řádné jízdné i přirážku k jízdnému, je s úhradou těchto peněžitých plnění v prodlení a je tak kromě těchto částek povinen hradit i zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ustanovení § 37 odst. 4, 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.