12 C 255/2021-66 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 9. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 324 064 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 89/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“). 2. Svoji žalobu odůvodnila tím, že návrhem ze dne 6. 6. 2006, doručeným Okresnímu soudu v Třebíči dne 9.6.2006, se jako povinná domáhala zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), která byla proti ní na základě návrhu oprávněné [právnická osoba] ze dne 19. 7. 2004 nařízena pro částku 46 065 Kč s přísl., a to usnesením Okresního soudu v Třebíči č.j. 1 Nc 1202/2004-5 z 28.7.2004 ve spojení s opravným usnesením č.j. 1 Nc 1202/2004-7 z 11. 4. 2005. Důvodem byla skutečnost, že vymáhanou povinnost již jednou oprávněné zaplatila k rukám jejího zástupce p. [příjmení], který byl mj. i v této souvislosti odsouzen trestním soudem za zpronevěru. Soud prvního stupně o návrhu rozhodl bez jednání po více než roce usnesením z 17. 9. 2007, č.j. 1 Nc 1202/2004-20, kdy tomuto vyhověl, avšak z jiného než požadovaného důvodu, a to pouze na základě souhlasu oprávněné. Odvolací soud - Krajský soud v Brně se věcí zabýval na základě odvolání žalobkyně z 8. 10. 2007 podaného proti předmětnému usnesení z 17. 9. 2007 O tomto rozhodl po dalším cca půl roce svým usnesením ze dne 31. 1. 2008, č.j. 12 Co 1122/2007-39 s tím, že usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně se znovu věcí zabýval až v roce 2020, tedy po 12-ti letech, když 3 roky předtím, na konci roku 2017, žalobkyni jako povinnou požádal o zaslání veškerých listin k danému řízení, a to z důvodů, že se nepodařilo nalézt soudní spis a dojde k jeho rekonstrukci. Tomuto požadavku žalobkyně obratem vyhověla. Soud I. stupně rozhodl ve věci opět bez jednání svým v pořadí druhým usnesením č.j. 1 Nc 1202/2004-55 dne 29. 9. 2020 (doručeno 5. 10. 2020). Návrhu tentokrát vyhověl z požadovaného důvodu a výrok rozhodnutí o zastavení exekuce nabyl právní moci dne 22. 10. 2020. K odvolání soudního exekutora do nákladového výroku se věci ještě jednou věcí zabýval Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, který v tomto rozsahu rozhodl konečným způsobem svým usnesením ze dne 14. 1. 2021, č.j. 72 Co 273/2020-66, jenž bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 27. 1. 2021. Tím exekuce i řízení o návrhu z 6. 6. 2006 definitivně skočilo. Pokud jde o okolnosti a kritéria pro stanovení výše nároku s přihlédnutím k ust. § 31a zákona uvedla žalobkyně, že projednávanou věc považuje za jednoduchou, neboť rozhodnutím soudu s uvedením správného důvodu zastavení exekuce mohlo být o jejím návrhu pravomocně rozhodnuto za velmi krátkou dobu, a to bez nutnosti nařizovat jednání. Díky chybnému právního názoru soudu prvního stupně a zejména pozdější ztrátě soudního spisu k tomu nedošlo. Nic jiného důvodem průtahů přitom nebylo. V průběhu celého řízení žalobkyně nikdy nezavdala žádnou ani sebemenší příčinu k průtahům v řízení. V zákonné lhůtě pouze 1x využila právo na podání opravného prostředku. Navíc poskytla požadovanou součinnost k rekonstrukci spisu. Věc byla opakovaně (2x) projednávána před obecnými soudy pouze ve 2 stupních. Šlo o nízkou četnost rozhodování soudů, druhé odvolací řízení se týkalo navíc pouze otázky nákladů exekuce. Z obsahu návrhu a charakteru řízení (exekuce) lze dovodit, že řízení mělo pro žalobkyni významný dopad, a to zejména v jeho počátcích, kdy jí byly na předmětnou exekuci strhávány nemalé částky z mých příjmů, což bylo také důvodem podání návrhu na její zastavení. Poté, kdy exekutor již téměř vše vymohl (částka 62 745 Kč včetně nákladů) a vyplatil oprávněné (částka 46 719 Kč), žalobkyně čekala, kdy soud konečně o jejím návrhu správně rozhodne, aby dostala peníze zpět. Teprve po rozhodnutí soudu totiž mohla vymožené plnění po oprávněné požadovat vrátit. Celková délka řízení v této věci činila více než 14 let (přesně 174 měsíců). Základní částka zadostiučinění tedy činí 270 054 Kč, tj. 20 000 Kč za celkem 13 let a 6 měsíců délky řízení přesahující přiměřenou dobu (1 rok), kdy žalobkyně vychází z judikaturou vymezené částky 20 000 Kč/rok, tj. 1 667 Kč/měsíc. Ke snížení základní částky nelze přistoupit z důvodu jejího projednání pouze na dvou stupních soudů (nízká četnost) a již vůbec ne z důvodu složitosti věci (šlo o jednoduchou věc), spíše naopak. Naopak ke zvýšení o 20 % nutno přistoupit z důvodu, že žalobkyni nelze nic v souvislosti s průtahy vytýkat. Kritérium významu věci i negativních dopadů pro osobu žalobkyně hodnotí neutrálně, byť by důvody k navýšení též existovaly. Za dané situace považuje žalobkyně za adekvátní nárokovat základní částku po zohlednění oprav upravenou na celkem 324 064 Kč, zahrnující navýšení o 20%. Dle názoru žalobkyně bylo porušeno její právo účastníka exekučního soudního řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě. Stalo se tak v důsledku zbytečných průtahů na straně exekučního soudu (soudu I. stupně). To nakonec znamenalo celkovou délku řízení v trvání 174 měsíců. Tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. v rozhodném znění a k naplnění základní podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, která žalobkyni v této souvislosti nesporně vznikla. 3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 12. 11. 2021 uvedla, že žalobkyně uplatnila podáním doručeným žalované dne 15. 3. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 324 000 Kč z titulu nepřiměřené doby rozhodování o návrhu na zastavení exekuce v exekučním řízení vedeném před Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. 1 Nc 1202/2004. Její žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalobkyni bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 63 000 Kč. Délka rozhodování o návrhu žalobkyně na zastavení exekuce činila 14 let a 7 měsíců. Celé exekuční řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval čtyřikrát a soud II. stupně dvakrát. V řízení došlo k výraznému průtahu od ledna 2008 do 9. 11. 2017, kdy soud zjistil, že spis je ztracen a zahájil jeho rekonstrukci. Význam řízení pro žalobkyni lze hodnotit jako standartní, respektive i nižší. Žalobkyně byla povinnou v exekučním řízení o dlužnou částku ve výši 47 905 Kč. Exekuční řízení obecně nejsou dle ustálené judikatury významnějšími řízeními, navíc význam řízení je v daném případě umenšován skutečností, že žalobkyně se po dobu devítiletého průtahu vůbec nedotazovala na stav věci, ani věc neurgovala. Dobu rozhodování o návrhu na zastavení exekuce lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu“), přičemž za základní částku za rok trvání řízení považuje 15 000 Kč a dále též z relevantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“). Dle ustálené judikatury soudů však je výše zadostiučinění limitována výší částky, která je předmětem sporu. Má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného, v zásadě vyjádřeného výší žalované částky s příslušenstvím. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V daném případě byla po žalobkyni vymáhána částka 47 905 Kč, celkem byla žalobkyni zabavena částka (včetně nákladů exekuce) ve výši 62 754 Kč. V nejistotě tak byla žalobkyně po dobu exekuce ohledně této částky. S přihlédnutím k výše uvedenému se jeví jako přiměřeným zadostiučiněním částka 63 000 Kč. 4. Žalobkyně podáním ze dne 19. 11. 2021 vzala zpět žalobu co do částky 63 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od 16. 11. 2021 do zaplacení zpět, neboť žalovaná jí tuto částku uhradila dne 15. 11. 2021. V uvedeném rozsahu proto soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 27. 12. 2021, č. j. 12 C 255/2021-45. 5. Soud provedl dokazování listinami předloženými oběma účastníky a dále spisem zdejšího soudu sp. zn. 1 Nc 1202/2004. 6. Z podání žalobkyně datovaného dne 15. 3. 2021 bylo zjištěno, že tohoto dne uplatnila žalobkyně u žalované nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení dle § 13 a § 31a OdpŠk. Jednalo se o nepřiměřenou délku řízení vedeného před Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. 1 Nc 1202/2004. Žalobkyně požadovala zaplatit na nemajetkové újmě částku 324 000 Kč. 7. Z přípisu žalované ze dne 15. 3. 2021 vyplývá, že žalovaná obdržela podání žalobkyně uvedené v předchoz