12 C 334/2021-19 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2021 domáhala se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 22 784 Kč z titulu žalovaným písemně uznaného dluhu. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření, přičemž se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména dohodou o uznání dluhu a výzvou k úhradě. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 26. 3. 2021 uznal žalovaný vůči žalobkyni písemně dluh ve výši 22 784 Kč v souvislosti s dlužným nájmem a zavázal se jej uhradit v pravidelných splátkách, což neučinil a z uvedeného důvodu pak žalobkyni vzniklo v kontextu s čl. II. Dohody zesplatnění dluhu. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2053 zákona č. 89/1912 Sb., občanského zákoníku, otázku smluvní pokuty pak podle ustanovení § 2048 cit. občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznal své dluhy určené svým důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobkyně jako věřitele tyto dosud řádně neuhradil, uložil mu soud tuto povinnost k návrhu žalobkyně. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 800 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH za 3 úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3x 2 020 Kč, 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle citovaného advokátního tarifu, příslušející za tři úkony právní služby. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.