12 C 5/2022-21 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2021 domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku celkem 224 000 Kč se smluvním úrokem z titulu žalovaným písemně uznaných dluhů. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření, přičemž se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování dohodami o uznání dluhu a výzvou k úhradě. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 15. 7. 2020, 6. 8. 2020 a 23. 9. 2020 uznal žalovaný vůči žalobci písemně dluhy ve výši 95 600 Kč, 34 800 Kč a 93 600 Kč a v souvislosti s poskytnutými zápůjčkami a zavázal se je uhradit ve sjednaných lhůtách. Žalovaný však své dluhy vč. sjednaného úroku vůči žalobci i přes výzvu neuhradil. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2053 zákona č. 89/1912 Sb., občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznal své dluhy určené svým důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobce jako věřitele tyto dosud řádně neuhradil, uložil mu soud tuto povinnost k návrhu žalobce. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 8 960 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH za 2,5 úkony právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2x 9 220 Kč, 1x 4 610 Kč, 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle citovaného advokátního tarifu, příslušející za tři úkony právní služby. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.