18 C 5/2022-36 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzováno právo žalobce na zaplacení částky 26 680 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smluvní pokuty za porušení podmínek rámcové smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami dne 23.11.2017. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení žalobce o tom, že na podkladě rámcové smlouvy ze dne 23.11.2017 v souladu s obchodními podmínkami žalobce, jež se zavázal dodržovat, převzal od žalobce předmět výpůjčky v podobě Lednice [anonymizována dvě slova] č. pol. [číslo], který však řádně a včas nevrátil. Pro tento případ je pak povinen hradit smluvní pokutu ve výši hodnoty předmětu výpůjčky, kterou však dosud přes výzvy žalobce neuhradil. Žaloba je tak v plném rozsahu důvodná, a jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě smluvní pokuty a nákladů spojených s vymáháním pohledávky povinen hradit i žalobcem uplatněný zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2048 a násl. občanského zákoníku a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 téhož právního předpisu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 1 334 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 2 180 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.