4 C 165/2021-68 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 16. 7. 2021 se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 34 850,01 Kč s příslušenstvím. A to jednak z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. 152258 ze dne 26. 9. 2019, podle níž vznikl žalobkyni závazek dodávat žalované elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalované vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobkyni uhradit. V souladu s těmito závazky dodala žalobkyně žalované v období od 14. 11. 2020 do 31. 3. 2021 elektřinu za cenu 7 651,62 Kč, kterou žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 9. 4. 2021, splatnou dne 23. 4. 2021. Žalovaná na tuto částku žalobkyni ničeho neuhradila. Na základě uvedené smlouvy dodala žalobkyně žalované v období od 31. 10. 2019 do 13. 11. 2020 elektřinu za cenu 14 572,66 Kč, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 20. 11. 2020, splatnou dne 4. 12. 2020. Žalovaná žalobkyni na tuto částku ničeho neuhradil. Mezi účastníky řízení byla též uzavřena dne 26. 9. 2019 smlouva o sdružených službách dodávky plnu [číslo] podle níž vznikl žalobkyni závazek dodávat žalované plyn ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalované vznikl závazek takto poskytnutý plyn řádně a včas žalobkyni uhradit. V souladu s těmito závazky dodala žalobkyně žalované v období od 18. 10. 2019 do 16. 6. 2020 plyn za cenu 9 446,12 Kč, kterou žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 22. 6. 2020, splatnou dne 7. 7. 2020. Žalovaná na tuto pohledávku do dnešního dne ničeho neuhradila. Na základě této smlouvy dodala žalobkyně žalované v období od 17. 6. 2020 do 25. 10. 2020 plyn za cenu 3 179,61 Kč, kterou žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 30. 10. 2020, splatnou dne 13. 11. 2020. Žalovaná na tuto pohledávku k dnešnímu dni ničeho neuhradila. Dne 10. 5. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované na jí udanou adresu výzvu k úhradě jejích dlužných závazků s upozorněním na možnost jejich vymáháním soudní cestou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaná. 4. Mezi žalobkyní a žalovanou jako nepodnikajícím subjektem došlo k uzavření smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a smlouvy o sdružených dodávkách plynu. Jejím předmětem byla dodávka a odběr elektřiny a dodávka a odběr plynu v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) – dále též jen„ EZ“. Touto smlouvou se žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující zavázali jednak dodávat a odebírat elektřinu, a též dodávat a odebírat plyn, v souladu s obchodně technickými podmínkami žalobkyně, jež jsou součástí smluv. Na základě těchto smluv žalobkyně řádně a včas dodala žalované do smluveného odběrného místa elektřinu, za což žalované vznikly nedoplatky ve výši 7 651,62 Kč za období od 14. 11. 2020 do 31. 3. 2021 (tato částka se stala splatnou dne 23. 4. 2021) a ve výši 14 572,66 Kč za období od 31. 10. 2019 do 13. 11. 2020 (tato částka se stala splatnou dne 4. 12. 2020) a též plyn, za což žalované vznikly nedoplatky ve výši 9 446,12 Kč za období od 18. 10. 2019 do 16. 6. 2020 (tato částka se stala splatnou dne 7. 7. 2020) a ve výši 3 179,61 Kč za období od 17. 6. 2020 do 25. 10. 2020 (tato částka se stala splatnou dne 13. 11. 2020). Na tyto částky nebylo žalovanou ničeho uhrazeno. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 7. Podle § 62 odst. 2 písm. h) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně jako prodávající v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu dostála všem povinnostem, které jí ukládá § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 EZ, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaná však nesplnila základní povinnost zákazníka (kupujícího) obsaženou ve výše uvedených zákonných ustanoveních, neboť žalobkyni nezaplatila řádně a včas kupní cenu za dodanou elektřinu a dodaný plyn. Proto soud tuto povinnost uložil žalované k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. 9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se neuhrazením ceny za odebranou elektřinu a odebraný plyn ve stanovené lhůtě (dle jednotlivých vyúčtování) dostala dnem následujícím po dni splatnosti vyúčtování (faktur) do prodlení s plněním peněžního závazku. Ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení tak žalobkyně uplatnila proti žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, žalovaný naopak plně neúspěšný. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 299 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1395 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), jelikož toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), uplatněném opakovaně týmž žalobcem (obchodníkem a dodavatelem elektrické energie a zemního plynu) a to ve skutkově i právně obdobných věcech (neuhrazení faktur za odebranou elektřinu a zemní plyn), v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.