4 C 26/2022-21 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 525 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného ve výši 25 Kč a dlužné přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu žalované bez platného jízdního dokladu v hromadném dopravním prostředku, provozovaném žalobkyní. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná použila dne 24. 1. 2020 v 14:42 hod. v [obec] ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy – tramvajovou linku 8, provozované [právnická osoba] podnik [územní celek], a.s. Při užití tohoto vozidla se žalovaná na výzvu revizora [právnická osoba] podnik města Brna, a. s ., neprokázala platným jízdním dokladem, a byla jí proto vždy uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná je s úhradou tohoto peněžitého plnění v prodlení a je tak kromě částky 1 525 Kč povinna hradit i zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ustanovení § 37 odst. 4, 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, v platném znění, soud přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby á 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) ve výši 600 Kč, dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), celkem 300 Kč. Žalobkyni dále přísluší podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tj. 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1.089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově částku 1 489 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.