4 C 84/2022-28 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalované vyklidit byt označený ve výroku rozsudku. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], pravomocným rozsudkem o rozvodu účastníků, [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], dokladem o platbě inkasa za byt žalobce, výzvou k vyklizení nemovitosti a podacím lístkem. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí označených ve výroku tohoto rozsudku, a to: bytové jednotky [číslo] (způsob využití byt), vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v budově [adresa] v části obce Nové Dvory, postavené na pozemku p.č.st. [číslo], id. [číslo] spoluvlastnického podílu na společných částech budovy [adresa] (způsob využití bytový dům), v části obce Nové Dvory, postavené na pozemku p.č.st. [číslo], id. [číslo] spoluvlastnického podílu na pozemku p.č.st. [číslo] (druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří), vše je zapsané na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], vedených u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Třebíč. Ke dni 30. 4. 2022 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 3. 3. 2022, č.j. 12 C 256/2021-31, jímž bylo manželství účastníků rozvedeno. Uvedeným pak došlo ve smyslu ust. § 770 občanského zákoníku k zániku společné domácnosti účastníků, a přestože byla žalovaná vyzvána k vyklizení bytu, takto doposud neučinil. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě žalobě jako zcela důvodné vyhovět. Žalované nesvědčí žádný právní důvod k užívání bytu a činí takto dlouhodobě bez souhlasu žalobce. Žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., zcela opodstatněná, a soud z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšnému žalobci ve věci pak byla proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, stanovené podle položky 4-1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu o soudních poplatcích, odměny advokáta, stanovené podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 1 500 Kč a 3 x 300 Kč režijních paušálů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.