4 C 85/2022-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným s počátkem pojištění dne 1. 1. 2021, když pojištění bylo sjednáno na dobu určitou v závislosti na věku hlavního pojištěného. Předmětem smlouvy bylo„ FLEXI RISK životní pojištění“. Pojistné období bylo sjednáno v délce měsíční, když pojištění bylo sjednáno ve výši 459 Kč za pojistné období. Pojištění zaniklo ke dni 1. 6. 2021 z důvodu jeho neplacení. Jelikož žalovaný neuhradil veškeré předepsané a splatné pojistné, a to za období od 1. 1. 2021 do 1. 6. 2021, požaduje žalobkyně součet dlužného pojistného, poplatku za předčasné ukončení smlouvy ve výši 350 Kč a nákladů za vymáhání dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Žalobkyně tak s ohledem na výše uvedené požaduje po žalovaném úhradu dluhu ve výši 2 960 Kč. Žalobkyně též požaduje po žalovaném uhrazení úroku z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to za období od 5. 7. 2021 do 21. 1. 2022, tj. celkem částku 139 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. 5. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená smlouva, jejím předmětem bylo„ FLEXI RISK životní pojištění“, na kterou ovšem žalovaný nehradil sjednané lhůtní pojistné, v důsledku čehož pojistná smlouva zanikla ke dni 1. 6. 2021, přičemž vzniklý nedoplatek na pojistném za dobu do zániku pojištění žalovaný dosud žalobkyni neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky pojistného povinen hradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení. 6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, a to dle ust. § 2833 a násl., otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1968, věty první, a § 1970 tohoto právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 8. Žalobkyně vyčíslila výši náhrady nákladů řízení na částku 5 119 Kč, a to mj. jako náhradu nákladů vynaložených na zastupování advokátem v souvislosti se třemi úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) v částce 1 000 Kč za jeden úkon. V dané věci však nelze přehlédnout, že žaloba (návrh ve věci samé) byla podána dne 21. 1. 2022, a to na předepsaném formuláři pro návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně je subjektem, který v mnoha dalších téměř totožných případech žaluje své dlužníky ze stejného právního důvodu, a že v dané věci tarifní hodnota žalovaného nároku nepřevyšuje 50 000 Kč, dokonce ani zdaleka nedosahuje částky 10 000 Kč, která je hranicí pro tzv. bagatelní spory. Nejedná se přitom o spor natolik skutkově a právně složitý, aby soud stanovil výši náhrady za odměnu právního zástupce žalobkyně podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“), čemuž odpovídá i stručnost žalobního návrhu a počet jeho příloh. Za této situace soud dospěl k závěru, že v případě vyčíslení odměny advokáta za poskytnuté úkony právní služby je třeba postupovat ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 AT, ve znění účinném od 1. 7. 2014. 9. Soud ze shora uvedených důvodů ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 10. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.